Staré a jiné časy /

Ukázka z knihy

Osud Catherine Deneuve


Jan viděl Catherine Deneuve a líbila se mu.
Vzal si Pavlu Hroncovou, měl s ní dvě děti, jel
příliš rychle autem a rozbil se o strom.

Pavla Hroncová znovu se vdala.
Věk a starosti jí ubíraly na kráse a propast
mezi ní a Catherine Deneuve se zvětšila,
ovšem Jan, který to mohl posoudit nejlépe,
už byl tou dobou na věčnosti a Vojtěch Patrik,
Pavlin druhý muž, Catherine Deneuve nikdy neviděl,
nebo si alespoň neuvědomoval, že by ji znal.


                                                        (1987)



Jak se dělá báseň II


Hejno strak zamíří do sítě soumraku,
rafije zlatá zvolna chýlí se.
Anima točí se, podobna hadráku,
na kterém ulpěl čtyřlístek.

Hrst klišé v zástěře: večerní setba,
chtěli nám okrást Nezvala.

Sotva ho vytáhli za flígr před bar,
slečinka, která prý přespala
nedávno v klenuté náruči Mistra,
měla se do kapes, Manona bystrá…
Bylo to děvče jakpatří fair i chic,
málo však nalezlo: jediný veršík.

Na břehu Svratky kvete prý rozrazil.

Den ztrácí obrysy; pták letí, aby pil
doušky svých linií z pramene šera.



Danse macabre


Masky tritonů jsou zelené se stříbrem,
démonů mají barvu ohnivou
a masky faunů jsou černohnědé.

Masky Větrů mají nafouklé líce,
kentaurům náleží odstín medový,
ale krunýř magické želvy
musí být černý, černější než tuš…

Naše masky.



Zeleň


Pod oblohou
není co dělat.

Pod oblohou,
přísně vzato,
vše hotovo.

D´Annunzio
přistál na trávníku
za arboretem.



ÍÍÍááá


Niklas nosil na ramenou
zplesnivělý, purpurový plášť.
Na hlavě čapí hnízdo.

V neděli po mši stával
s rákosem v ruce
u portálového sloupu.

Jeho holá, vychrtlá prsa se zdvíhala
a klesala, až býval do daleka
slyšet vrzot žeber,
vypálených z bílé hlíny.

Neobdržev almužnu,
dával se do strašného křiku,
podobného oslímu hýkání…

ÍÍÍááá!!! ÍÍÍááá!!! ÍÍÍááá!!!






Ne, já na tebe nezapomněl;
hrála jsi na klavír v hotelu Solovky.
Já tenkrát nebyl svůj,
déšť od Liszta mi krápal
na krovky.

Teď slyším tě po létech,
v rukávu černé klávesy a nůž.
Hrůz jícen vyvrhne maškary
i pištce. Opona…

A ty jsi opět
mělká jako vráska.



Modrá maminka


Nebohý hochu… Poznal jste?

Ano, je to maminka.
Ale už je mrtvá a modrá.
Ta už nám polívku nepřinese.

Tak jděte, jděte domů,
ubohý hochu!

Prosím, nechejte mne tu, pane.
Počkám na noc s maminkou,
budu před domem.
Však já to ráno řeknu u Fialů
a pak tátovi.



Třetí den


Ve světlíku na špinavé římse
uvězněný holub.
Jan naklání se, stojí v míse:
světlo do hlubiny padá střemhlavě.

Třetí den se pozeptá,
mluvě k tiché postavě.

Vykloněna do světlíku
vidí jen špínu. A obrysy.

Zezdola cítí jed pro krysy.




Formátuj pro tisk
Návrat na homepage