Ryba Oscar / Dokumenty /
Nekrolog Václava Kahudy
Václav Kahuda: Oscar Ryba – cesta bojovníka.
Lidský život, to je někdy, jako když se hodí nůž. A když něco skončí, tak se o tom teprve dá mluvit... Soubor vlastností, průsečík řetězce příčin a následků; ten díl mnohovrstevnaté, do sebe se zavíjející a opět rozkvétající skutečnosti, ... jedna vlásečnice v mohutné pleteni žil na dýchajících stěnách vesmíru: Jmenoval se Ladislav Koštejn. Časový interval existence: 1963 – 2002.
Psát o něm, to je jako když se po dlouhém běhu nadechneš ledového zimního vzduchu. Hrabeš se v rezavých žiletkách. A nakonec se díváš skrz dopitou pivní láhev do slunce.
Byl sporý vzrůstem, ale už teď vím, že stopy jeho bytosti budu nacházet v nejzazších hloubkách, kterých mi bude dáno dosáhnout, po zbytek života. Tam byl nejsilnější. V atmosférách, v tajemstvích uprostřed nejběžnější všednosti, opileckou třaslavou rukou držel plechovku Svět ve vlastní št‘ávě a nehtem seškrabával svinsvo ze strojově pustého, čárového kodu života.
Budu telegrafovat: ... narozen v Děčíně, Severočech – jak s oblibou říkával, potom Praha, na gymnáziu rozpoznán coby dar Josefa Lady dětem – říkaly mu Švejk, po jednom nebo dvou semestrech stavební fakulty odchází do hospody, na fotbalová hřiště, na lyžích jede obří slalom, je fenomenálním autostopařem; nastupuje jako kulisák do karlínského divadla – zde mu je skrze jednoho hulákajícího ochlastu dáno nové jméno, po iniciaci se jmenuje Oscar Ryba; přisedl ke stolu v hospodě Na Staré kovárně v Braníku a několik let tam zůstal, zakládá edici Branických almanachů; ... je na vojně u vrtulníkového vojska – naučil se spát v rachotících vnitřnostech telefonní ústředny, v civilu potom skladník v hotelu v Peci pod Sněžkou, zde zplodí dítě - dívenku; v devadesátých letech kombinuje manažerská zaměstnání, literaturu a alkoholismus, spolupracuje s kluby, časopisy, sborníky a skupinami otevřeného zaměření (např. Lázeňský host, Moderní analfabet); v roce 1998 vydává v nakladatelství Petrov knihu povídek: Žiju si jako Rybouac.
Magnetik, řachanda, dobrodružný Simplicius simplicissimus, hádavý neřád, soudce z lidu, stanné právo, Bafomet, fext, buldok, vyhodíš ho ze dveří – vleze oknem, Vij, hajzl na entou, drát vysokého napětí, co spadl na zem, uakari rudohlavý, tulák s čistým srdcem, tao, které nejde říct.
Poslední rok byl schopen lidského kontaktu jak nikdy dřív, neútočil, sportoval. Narůstala v něm svoboda. Při posledním setkání v hospodě U hrocha mi povídal, že se chce odstěhovat do lesů, změnit život. ... Jednoho červencového víkendu při lezení na skálu spadl do řeky Kamenice a už se nevynořil.
...Hrome! Ježíši, co to tady říkám? Ty jsi samuraj, a já tu takhle plácám nesmysly!
(Otištěno v časopisu Reflex č.32, 8.8.2002, s.52)
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz