Hrdý Budžes / Recenze /
Bára Gregorová, www.iliteratura.cz
Buď rád, žes to přežil
Každý z nás si z dětství do pozdějšího dospělého věku odnáší nějaká ta traumata. Někdo se s nimi vypořádá, jiný je v sobě dusí celý život. Irena Dousková se s nimi ve své próze Hrdý Budžes nemazlí. Z pohledu žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně se čtenáři dostává nejen radikální a neotřelý názor na svět československé normalizace, ale především na svět dopělých, kteří "nejsou tak zlomyslní jako děti, a vůbec jsou hodnější a nesmějou se sobě, že jsou tlustý...!"
V souvislosti s Hrdým Budžesem mě napadají ještě další dvě knihy (shodou okolností vyšly též u Petrova) - Úvalského Brambora byla pomeranč mého dětství a tematické útržky z Viewegova posledního románu. Po přečtení několika stran z Budžesu jsem měla u všech třech podobné pocity, tedy takové, že vše podobné již řečeno bylo, próza tím pádem přestává být zajímavá a originální a není důvod plýtvat dalšími stránkami i časem... Model dětské optiky světa, ve které na jakýkoli problém existuje rychlé, jednoduché řešení nebo vysvětlení (které nám, dospělým, často připadá hloupé, nemožné a alogické) v Hrdém Budžesu zůstává stejně jako u zbylých dvou knih. Vyprávění formou "můj milý deníčku, dneska jsem měla k večeři rizoto, a pak jsem šla spát" se však autorka chápe se vším umem a dokáže z něj, s odstupem jakési dospělácké absurdní polobrutality, vymačkat tu nikdy se nekazící rybízovku, která chutná jednou trpce, podruhé sladce. Ale stále skvěle, neboť je domácí, a vy bezpečně víte, že ji v tom sklepě vzpomínek ještě pěknou řádku let najdete.
Vsadím cokoli, že až si budete číst mezi výroky typu "patolog znamená něco jako trpělivej..." pasáže ze školní jídelny, nebo vysvětlivky k jednotlivým, všem dobře známým jevům skutečnosti ("Jóga to je totiž takový cvičení, při kterým se člověk skoro nehejbe, ale vezme třeba jednu svoji ruku a jednu nohu, zaváže je na uzel a musí to půl hodiny vydržet..."), budete se nahlas - opravdově a od srdce - smát. (Často v těchto epizodkách poznáte sami sebe, nebojte se!). Hrdý Budžes je totiž přirozeně lehké, oddychové, nenucené a inteligentní čtivo, nad kterým uroníte jak slzu smíchu, tak nudli nostalgie. Bez intelektuálních ambicí, leč prožité, a to je na něm neopakovatelné a vlastně i krásné. (Ani jednoduše prostá pointa čtenáře neurazí...) Pokud se vám to nelíbí, buďte rádi, že jste to přežili a že nejste tak tlustí jako Helenka. Mohli byste totiž klidně bejt černoch a s tím by se už vůbec nedalo nic dělat.
Pozn. aut.: Tato recenze nepodporuje rasismus ani xenofobii jako takovou, je v ní pouze použita parafráze autorky.
říjen 2002
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz