Ta hudba /
Ukázka z knihy
NIKDY DOCELA DOMOVvždycky tak trochu vyhnanství
Až teď mám být zabydlen
s konečnou platností obrán o stesk
vyléčen z touhy po pravé vlasti
Jen ještě osekat ruce
vytrhnout jazyk
srdce uzavřít v kleci
a vejdu se do přisouzené podoby
Nic nechybí
jen krev tu prosakuje
DĚTSKÉ ZAŘÍKÁVADLO
Už mají kryty přichystané
pro případ strašné schovávané
Kam já se schovám
pakli se to stane?
Kam já se schovám
s mými pěti léty
s radůstkou co jsem prožil
a nikomu tu stéblo nepřeložil?
Kdo bude se mnou
až se budu bát
nevěda proč
a před čím utíkat?
Je tu tak hezky
svět je málem rájem
je to ráj dětský
když si hrajem
Matičko Boží Paní milování
vypros nám dětem slitování
ať přestanou s tou jejich hrou
hrou na hříchy hrou bezbožnou
Svou patou zdrť to hadí plémě
rozprostři nad námi svůj plášť
plášť nad všemi a každým zvlášť
„Maličcí pojďte ke mně“
My přece jsme ta srdce čistá
světýlka ve tmě lucerničky Jezu Krista
jak chudobičky v trávě světa svítíme
nás neodmítneš když tě prosíme
NIC VÍC
Spoustu věcí jsem už zapomněl
Bylo tenkrát kvečeru
v kuchyni se nesvítilo
a venku ztichla sněžná válečná zima
Seděli jsme v šeru
těsně u bubnových kamínek
schouleni mlčky
Cecilka a já
V uhláku jen trochu prachu
a na roštu ve vrstvě popela
jediná briketa rozžhavená a rudá
Je to víc než čtyřicet let
a na tu briketu se pamatuju
srdce ve mně trne
Už na nic víc
