Vaněk-Úvalský Bohuslav / Glosář ke Spisovateli v přímém přenosu /

Spisovatel

Jak se spisovatel stane spisovatelem

Je fakt, že mě do toho nikdo nenutil. Otec chtěl, abych se věnoval finančnictví a matka by nepohrdla, kdybych se stal policistou. Pocházím z nuzných poměrů. Byli jsme tak chudí, že jsme neměli na papír a na válec remingtonky jsem si tak musel navíjet obnošené košile. Svým rozhodnutím psát knihy jsem celou situaci ještě zhoršil. Stalo se to tak: někdy v osmi letech mě oslovil Bůh a řekl, ať ho neseru hrou se zápalnými lahvemi a dělám něco užitečnějšího. Beru Boha jako velkou šajbu, takže jsem po zralé úvaze začal realizovat několik představ o svém budoucím přínosu lidstvu. Bezvýsledně! Vize kosmonauta mě zbavil pohled na koktajícího Vladimíra Remka, ze ztotožnění se s Mickem Jaggerem mě vyvedl učitel hudební výchovy, jenž mne během interpretace písničky Jaroslava Ježka několikrát bolestivě tnul smyčcem do hlavy. Sportovní kariéra mi také byla odepřena: neměli jsme doma peníze na kopačky a při hře v otcových kanadách mne hoši vykazovali ze hřiště. Nakonec mé dilema opět vyřešil Bůh, který si mě podal při branném cvičení, ucpal mi chobot a řval, ať se živím slovy, že jsou zadarmo. Jednoho jitra jsem tedy rozhrkaným autobusem zajel do památníku národního písemnictví a donesl si odtud celý pytel podstatných jmen, sloves a předložek. Mám je dodnes a stloukám z nich rozličné příběhy. Některé jsou horší, jiné lepší. Podle toho, co v pytli vylovím. Často kradu nápady. Nemám totiž fantazii ani talent. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že literatura je v pytli. Ale to jen tak na okraj.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz