Zapletal Zdeněk / Dokumenty /

Zdeněk Zapletal scénáristou - rozhovor nejen o scénáři k dvoudílnému televiznímu filmu Kobova garáž) a ukázka ze scénáře

Velmi volně na motivy své knihy Kobova garáž (K.B.K.P. 1992, Votobia 1999) vytvořil Zdeněk Zapletal scénář ke stejnojmennému dvoudílnému televiznímu filmu. Film natočilo Centrum dramatické tvorby České televize Ostrava za režie Jindřicha Procházky. V hlavních rolích účinkují Pavel Kříž, Veronika Freimanová, Kateřina Janečková, dále pak Dan Margolius, Michal Novotný, Andrej Hryc či Jan Plouhar. Hudbu k filmu složil Radim Hladík a účinkuje v něm skupina Kryštof, která hraje písně Hudby Praha.
Film se vysílal 11. a 18. května 2003 na ČT 1 ve 20.00 hodin.

Zdeňkovi Zapletalovi jsme položili několik otázek:

Deník lajdáka na www.zdenekzapletal.com končí 18.11. Bude pokračovat?
Přiznám se, že mě deník, i když byl „lajdácky“, trochu svazoval. Těch dnů, co stojí za záznam, není během roku tolik. Na druhé straně mě hodně potěšilo, když mně lidé psali, jaký jsem lajdák, že už dlouho nepřibyl další zápis nebo když pasáže z natáčení filmu kolovaly vytištěné po Ostravě. Ještě jsem se nerozhodl.

Jak dojde k tomu, že spisovatel propadne světu filmu? (Je to jen „příležitost dělá scénáristu“ nebo je za tím něco víc?)
Vůbec jsem nevěřil, že by některý z mých filmových pokusů mohl být někdy dotažen do konce. Trvalo to všecko strašně dlouho. Měl jsem asi štěstí. Při psaní prvního scénáře mě to začalo strašně bavit. Je krásné, když člověk v padesáti může dělat něco poprvé. Přinášelo mi to něco jako psaní, když jsem začínal. Objevování, hledání, poučení, radost. Vypůjčil jsem si množství filmů, začal jsem číst knížky, které se filmy zabývají, včetně odborných publikací. Při druhém scénáři už to byla čirá radost.

Natáčení skončilo a Vy jste byl uprostřed dění. Měl jste možnost do práce herců či režiséra alespoň trochu zasahovat? Využíval jste toho?
Autorem filmu je prý především režisér. Před natáčením jsme s ním a s paní dramaturgyní seděli několik dní a pořád jsme o filmu mluvili, přepisovali, vysvětlovali si co a jak. No a potom jsem to sledoval hodně zblízka. Chtěl jsem být při tom, tak jsem dělal klapku. Taky jsem si zahrál nasraného muže v okně.
Oficiálně na place jsem do toho režisérovi nekecal, ale když se mi něco nelíbilo, ať už v pojetí scény nebo v projevu herců, zašel jsem za ním a probírali jsme to. Film je týmová práce. Je jedině ku prospěchu věci, když někdo přijde s novým, dobrým nápadem.

Máte nějakou veselou příhodu z natáčení?
Mám jich spoustu, ale žádnou si nedokážu vybavit. Celé to bylo neobyčejná pohoda.

Jak to vypadá s Vašimi dalšími připravovanými filmovými projekty – s hudebním filmem Comeback a celovečerním filmem Češi?
Comeback je taková pohádka pro holky, co už jim není dvacet. Ten hlavní borec tam je muzikant a hraje písničky Vlasty Redla. Redl sám bude dělat scénickou muziku a já doufám, že připíše i nějaký hit. Film je schválený, podepsaný, ale kdy se bude točit, ještě nevím.
Čechy jsem psal s třicetiletým režisérem Robertem Sedláčkem, který mě oslovil. Dělali jsme na tom rok. Během té doby jsme se často hádali a nasírali se jeden na druhého, abysme nakonec dospěli ke krásné shodě. Teď žádáme o grant na scénář. Točilo by se v soukromé produkci. Věřím, že to vyjde.

Co Vás - kromě práce – v poslední době těší?
Je to pořád stejné, to se nemění – sex, drogy, rokenrol. Ale vážně, těší mě spousta obyčejných věcí… Když třeba vyjdu do polí s Černým tesákem a nad Hostýnskymi horami vychází slunce.

Co byste si přál v novém roce?
Abych byl zdravý, měl práci a rodina byla v pohodě.

/Uveřejněno 25.12.2002/


  • Ukázka ze scénáře
  • Formátuj pro tisk
    Návrat na homepage