To by tak hrálo, aby nepřestalo / Recenze /
Jan Suk, Nové knihy, 2/1996, s.1
(...)V současné poezii se ani velkým básníkům nedaří zobecňovat a přicházet na kloub tzv. velkým skutečnostem. Pokouší-li se tato poezie o zhuštěnou zkratku, o koncentraci výpovědi, končívá obvykle v hymnické prázdnotě. O to je cennější, když se čtenář setká s básní o dvou třech verších, připomínajících sice slovní hříčku nebo aforismus, ale zároveň bičujících člověka do snad ještě obnažené tváře. V knize A. Stankoviče je několik takových zkratek, kvůli nimž stojí za to, abychom po tomto svazku sáhli. Například: "Houbička je příroda, co ruší/přírodu a ponechá jen duši."
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz