Knížka s červeným obalem /

Ukázka z knihy

Miniromán

Příroda nám klade do cesty
naši tupost jako past.

(G. Greene)


Když se táta s mámou potkali, řekli si, to je doba, co jsme se neviděli, co pořád děláš. A máma řekla, budu se asi muset vdávat. A táta řekl, proč muset a proč asi, a máma řekla, muset, protože nechci, a asi, protože to asi udělám. A táta řekl, manželství je překonaná instituce, pojď se mnou do kina. A máma řekla, seš moc hodnej, ale, nemám čas. Tak šli.
A za týden máma řekla, honem poď na dvě deci, já jsem strašně zbabělá a schovávám se před Karlem a sama nevydržím, jak jsem zbabělá.
A za týden udělala státnice a řekla, to se mi ulevilo, že s nikym nechodim, a táta řekl, to bude nějakej omyl, chodíš se mnou.
A za měsíc řekla máma, kde jsi byl, hledala jsem tě, a táta neřekl nic a potom řekl, byl jsem na chatě se svojí malou. Máma mlčela a potom řekla, chtěla jsem ti ukázat tohle, a vyndala kalendář. A táta se na něj koukal a řekl, s tím musíme něco dělat.
A máma řekla, ty si dělej, co chceš, příteli, a vstala. Táta řekl, už jsem to skončil, a máma řekla, nemusel sis dělat násilí, a šla pryč.
Potom vytočila číslo a řekla, ahoj Jardo, poď na dvě deci, a on řekl, pro tebe všechno, má dávná lásko, a šli. On něco říkal a díval se na mámu a máma se usmála a on řekl, holka, ty seš na tom moc špatně, koupíme lahev a půjdeme ke mně. A máma řekla, jsem husa, promiň, že jsem tě vytáhla, já jsem strašná husa. A on řekl, rozmysli si to, a máma řekla, je mi špatně zvenčí i zevnitř, nezlob se. A šla ven brečet.
Potom šla domů a přede dveřmi stál táta a kýchal a řekl, nesmíš se takhle toulat po nocích, nebo se nám dcera nastydne. A máma řekla, nestarej se, a táta řekl, tak už se nezlob, jsme přece oba dospělí. A máma řekla, ty máš do dospělosti daleko a můžeš se uklidnit, jenom jsem tě zkoušela. A táta řekl, jsi hrozně hloupá, škoda, že jsem si toho nevšiml dřív, a odešel. Máma stála před domem a začalo pršet. Potom šla telefonovat a řekla, ahoj Zdeno, půjč mi prosím tě nějaké věci po Honzíkovi, budu svobodná matka. A Zdena řekla, jsi cvok, jedu k tobě, přijela a řekla, proč jsi ho takhle urazila, a máma řekla, protože neví, co dělá, a je lepší starat se o jedno dítě než o dvě. Zdena dlouho mluvila a máma řekla, nelituj mě, já to zvládnu, a Zdena řekla nelituju tebe, lituju to dítě, v jedné místnosti se záchodem na chodbě, moc si o sobě myslíš. A máma řekla, za takovouhle pomoc ti pěkně děkuju, a Zdena řekla, jsi víc sobec než blázen, a šla pryč. Pořád pršelo a máma dlouho nemohla usnout a ráno přišla pozdě do práce.
Za týden přišla dvacetiletá slečna a řekla, Petr miluje mě. A máma řekla, gratuluju, i když mě to vůbec nezajímá. A ona řekla, Petr tvrdí, že se budete brát, ale já vím, že to není pravda, já ho znám, chodíme spolu půl roku. A máma řekla, chápu, že se ti to zdá hrozně dlouho, ale ještě pořád mě to nezajímá. A ona řekla, závidíte, protože vám je skoro třicet, ale přebrat mi Petra se vám nepodaří.
A máma řekla, to ne, protože se o to nesnažím, a pozdravuj ho, a otevřela dveře.
Potom si zapálila cigaretu a někdo zaklepal a vešel táta a řekl, nekuř, nebo se nám dcera udusí, kde je. A máma řekla, netrap svou pubescentku, stihneš ji na schodech. A táta řekl, poslala ji sem moje matka, oznámil jsem, že se budeme brát. A máma řekla, o tom nic nevím, táta řekl, právě ti to jdu sdělit, máma se nadechla a táta řekl, mluvil jsem se Zdenou, máma se nadechla a táta řekl, můžeš být ráda, mohlas tou svou pitomostí všechno zkazit. Máma řekla, tohle je moje věc a nic od tebe nechci. A táta řekl, další důkaz, že jsi cvok, tím spíš musím být své dceři nablízku. A máma řekla, nic nemusíš a bude to kluk. Potom dlouho mluvili a máma řekla, jak to bude dál, a táta řekl, dál to bude normálně, a máma řekla, já nemám šaty.
Potom jela domů a řekla, budu se vdávat, a babička řekla, už jsi jednou vdaná byla. Máma řekla, čekám dítě, babička řekla, jak myslíš, dědeček řekl, bůh s tebou, a odešel. A máma řekla, tak se mějte, bereme se v červenci, pošlu vám oznámení, a odjela.
Za týden táta ležel na zemi a kreslil a říkal, chce to zavést plyn a vodu a udělat sprchový kout, máme do prosince co dělat. A máma řekla, myslíš, že se sem vejdeme, a táta řekl, když nebude holka moc veliká, tak jo. A máma řekla, my se vlastně vůbec neznáme, to je divný, že se nebojim. A táta řekl, na tom není nic divnýho, protože nekoušu, a na sbližování máme fůru času. Máma mu dala pusu a řekla, miluju tě, mám štěstí, že jsem tě potkala.
Za týden někdo zaklepal a vešel Karel a sedl si a řekl, doufám, že neruším, vypadáš báječně, a nabídl mámě cigaretu. A máma řekla, děkuju, nekouřím, co bys rád. On řekl, chtěl jsem tě jenom vidět, máma mlčela a on řekl, slyšel jsem, že s někým chodíš, doufám, že to není nic vážného, máma mlčela a on řekl, dej na sebe pozor, člověk tvého formátu by neměl zkysnout u plotny, a máma řekla, není to vážné, je to veselé, čekám dítě a budu se vdávat. On řekl, jsi naivka, plodit děti dovedou i králíci, ale specialistů ve tvém oboru je málo. Potom řekl, seženu ti doktora a můžem to dát zase dohromady, a máma řekla, děkuju, ale nechci. A on řekl, vím, že nejsem vždycky roztomilý, ale musíš pochopit, kolik má muž mého druhu starostí, na nějaké romantismy nemám čas. Máma mlčela a on řekl, mám už podrážděné nervy, protože jsem na všecko vždycky sám a nemůžu být pořád roztomilý, to prostě musíš pochopit, proto tě mám. Máma řekla, nemáš, a on řekl, nebuď hloupá, jako se mnou se nebudeš mít s nikým a nedělej drahoty, to já nemám rád, ty víš moc dobře, že to nemám rád. Máma řekla, vím, a on řekl, tak vidíš, já chci mít čisté košile a nejsem ochoten žrát konzervy, protože žena píše román. A máma řekla, říkal jsi něco o plotně, a on řekl, nechytej mě za slovo, ty mě vždycky chytáš za slovo a to mě rozčiluje, tak mě nerozčiluj a tu svoji avantýru si klidně nech, i tu nepříjemnost jsem ochoten zlikvidovat. Vidíš, další starost, a zapálil si cigaretu. Máma řekla, jak je možné, že jsem s tebou vydržela skoro dva roky, a on řekl, to já vydržel s tebou a jsem ochoten to vydržet dál, protože tě potřebuju, to přiznávám, potřebuju tě. Ale nedělej drahoty, takový poklad zase nejsi a já si klidně seženu náhradu, i když to jsou další peníze a další čas. Máma řekla, fuj. On řekl, nedělej citlivku, na to ti neskočím, nazývám prostě věci pravými jmény a jsem ochoten se o tebe postarat, říkej si tomu třeba láska. A máma řekla, to by mě ve snu nenapadlo, jdi pryč. A on řekl, jak chceš, ale v tom případě nezapomeň, že jsem tu Jugoslávii platil já a visíš mi čtyři tisíce. A máma řekla, mám opravdu víc štěstí než rozumu, ty peníze dostaneš, zmiz. A on řekl, jsi obyčejná slepice, divím se, že jsem tě měl svým způsobem rád, nicméně ti přeju lehký porod, a odešel.
A máma brečela a smála se a volala tátovi a táta řekl, je to sprosťák, slíbil, že za tebou nepůjde, byl tu předevčírem. A máma řekla, miláčku, dneska jdem místo úklidu na večeři, syn touží po bifteku. A táta řekl, pro dceru všechno, ale když už jsme u toho, možná že za tebou přijde ještě matka. A máma řekla, áha. Táta řekl, buď k ní shovívavá, ona se vždycky těšila, že mi najde nevěstu, a my jsme ji jaksi obešli. A máma řekla, aha. A táta řekl, možná že nepřijde, říkal jsem jí, aby tě nechala na pokoji. A máma řekla, aha, hm. A za tři dny přišla padesátiletá dáma a řekla, jdu se podívat, kdo mi bere jediného syna. A máma řekla, prosím, posaďte se, a ona řekla, můj syn je ještě dítě, nemáte právo mi ho brát. Máma se nadechla a ona řekla, berete mi jediného syna, jste prohnaná, o tři roky starší a rozvedená, jestli se nemýlím, ale jsem ochotna se s vámi dohodnout, a vytáhla peněženku. A máma zčervenala a řekla, takhle se nedohodneme, prosím, posaďte se. A ona zůstala stát a řekla, nemusíte se stydět, zřejmě jste si zjistila, z jaké je Petřík rodiny, jinak byste si ho nevybrala, a kdybyste věděla, kdo byl jeho otec, ani byste k tomu neměla odvahu. A máma řekla, neposadíte se, a ona řekla, Petřík sotva dostudoval, musí si vybudovat postavení, musím chránit své dítě. A máma řekla, na Petrově dítěti vám nezáleží? A ona řekla, a bude opravdu jeho? A máma zrudla a řekla, nevím jak vy, madame, ale já – a ona řekla, vyprošuji si urážky od nějaké – a máma řekla, je mi líto, že vás okrádám o drahocenný čas, a vstala. A ona řekla, Petřík si také není zcela jist, vím to. A máma řekla, sbohem, a otevřela dveře. Potom seděla s hlavou v dlaních a potom volala Karlovi, ale on nebyl doma.
Z práce šla pomalu, koupila si lístek do kina, ale zahodila ho, potom chodila po ulicích a dívala se do výkladů a na lidi a vešla do obchodu. Řekla, chtěla bych šaty, nějaké, co by mi zvedly sebevědomí. A prodavač řekl, ale to vy přece nepotřebujete, mladá paní – máma si zkusila dvoje šaty, řekla, vypadám jako porce zmrzliny, a šla pryč. Zavolala Karlovi a on řekl, já věděl, že si to princezna rozmyslí, a máma řekla, jenom částečně, potřebovala bych toho doktora. A on řekl, vidíš, že dostáváš rozum, stavím se pro tebe zítra, máma řekla, ano, a zavěsila.
Večer přišla domů a tam čekal táta a řekl, nic mi nepovídej, mluvil jsem s matkou. Máma řekla, ona má pravdu, ty nevíš, co děláš, rozmyslela jsem si to. A táta řekl, nesmysl, jste obě padlé na hlavu, pozítří má přijít chlap na plyn a já zůstanu tady, a nafoukl matraci. A máma se nadechla a táta řekl, mrzí mě, že se necháš takhle vykolejit, ale vyčtu ti to až po šestinedělí, do té doby vařím, a rozbalil šest chlebíčků. A máma zašeptala, ty jsi blázen, a táta řekl, to je omyl, já jsem tu jedinej normální. A máma řekla, a co tvá matka, a táta řekl, moje máma má zlatý srdce, panskej komplex a trošku delší vedení, do týdne jsme pozvaní na oběd. A máma řekla, už jsem si domluvila doktora, a táta řekl, ještě jednou uslyším takovou pitomost a udělám něco nepředloženýho. A máma řekla, já tě miluju, táta řekl, zatím to tak nevypadá, máma řekla, já jsem tak šťastná, a táta řekl, tak to koukej nezvorat, až na tebe je zatím všechno v pořádku, teď půjdeme provětrat dceru, četl jsem, že musíš chodit na vycházky. A máma řekla, bude to kluk, a šli na procházku a pak přišel instalatér a pak šli na oběd k pražské babičce a pak malovali a zavedli plyn a vodu a potom šli na radnici, ale táta zapomněl občanku, tak šli jindy, ale přišli o hodinu pozdě, a pak máma řekla, necháme to na pak, já se v peleríně vdávat nechci, a táta řekl, máš pravdu, dyť je to jedno.
A potom máma ležela v sále se zelenými kachlíčky a potila se a přišel doktor a řekl, já jsem jenom ortoped, ale vedu vám návštěvu, a přišel táta v bílém plášti a řekl, držte se, holky, musím hned pryč, aby mě tu s Honzou nenačapali, a stiskl mámě ruku.
A za dvě hodiny řekl jiný doktor, ještě – ták – výborně – máte dceru. Umyli mě, popsali a změřili a zvážili a ukázali mi mámu. A máma řekla, jé, ta je krásná, můžu si na ni sáhnout? Jmenuju se Dita.



Milostná

Vyprávěl jsem tento příběh Beethovenovi, aniž jsem tušil, že už ohluchl, a on se usmál a přikývl a řekl: „Jasně.“
(W. Allen)


„Pojď, Frantíku! Křikl Tonda v houfu dětí, které se smíchem vyběhly ze školy, že nebudeš dřív u támhleté staré jabloně, co stojí u družstevních vrat? Vsaďme se! Křikl — Frantík,“ dočetla Bartesková a klesla hlasem. Řanda mi poslal papírek: Co to vysí na tabuli za ptáka? Na tabuli vysí za ptáka vorel. Pošli to dál. Připsala jsem, Homolka je vůl, a šťouchla Barteskovou. „Ale to už dva nerozluční přátelé běželi přes náves, jen se za nimi prášilo,“ četla Bartesková, otočila se, převzala papírek a dostala trest. Potom jsem četla já: „Copak, hoši, snad někde nehoří? Smál se dobrácky hřmotný předseda,“ a Bartesková mi podala papírek: Bacha, Pinďa, leze za tebou mamut! Potom nakoukla do třídy Tečna a tři kluci a já jsme šli stěhovat skříně. Tečna mi na chodbě řekla, umíš to, Bohunko? Řekla jsem, ano prosím, k četným gratulantům připojuji se i já, vážený Mistře. Dobře, dobře, řekla Tečna. Přinesli jsme čtyři skříně z ředitelny do sborovny, dvě pohovky z chodby do ředitelny a tři stoly ke sklepu a šli jsme do třídy. Homolka četl: „Já jsem byl první, soudruhu předsedo! Ne, já jsem byl první! Volali malí závodníci jeden přes druhého,“ a začalo zvonit.
Homolka šel ke koši, hodil tam papírek, podíval se na mě a poklepal si na čelo. Vyndala jsem z tašky chleba se šunkou, podala mu ho a řekla, chceš? Bacha, Pinďa, mamut! zavolala Bartesková a hihňavě se zasmála. Potom řekla, hele, dej mi úkol z matiky. Dala jsem jí sešit a šla na chodbu. Tečna řekla, to je ona, soudruhu řediteli, pojď sem, Bohunko, nezkazíš to? Přistoupila jsem a řekla, prosím nezkazím. Láčkovec se na mě usmál a řekl, tak co? Nemáš trému? Taková velká holka? Co? No nic, hlavu vzhůru, jistě to dobře dopadne, tak běž, běž, a poplácal mě po zádech. Osvobozuji tě z posledních dvou hodin! volala za mnou Tečna a šla jsem do třídy, podrazila Homolkovi nohu, Homolka řekl, seš cáklá, vzala jsem tašku a šla zase ven. Koupila jsem si osm dalamánků, sedla si s nimi do šatny a jedla jsem a říkala, k četným gratulantům připojuji se i já, vážený Mistře, abych v dnešní, pro nás všechny tak významný den – a kývala jsem se ze strany na stranu a říkala a jedla, mezitím zvonilo a pak zase a ještě, kývala jsem se a říkala a jedla, až byly všechny dalamánky pryč a zvonilo naposled a bylo slyšet dupání a řev. Napila jsem se vody a šla čekat před školu. První utíkali Bartesková a Řanda a ještě tři, všichni se zapříčili ve dveřích a nemohli ven. Řanda řval, Bartesková pištěla, za nimi se tlačili další a Tečna volala zezadu vysokým hlasem, no tak děti, uklidněte se, pěkně jeden za druhým, jak jsme se to učili? Malý kluk vepředu se rozbrečel. Vzala jsem ho kolem pasu, odstrčila Řandu, Barteskovou zamáčkla trochu dozadu a všichni se vyloupli ze dveří jako zátka. Ale Homolka mezi nimi nebyl. Kluk křičel a kopal nohama, tak jsem ho postavila na zem. Ze dveří pak vycházel ukázněný chumel a Homolka šel poslední. Vzala jsem ho za ruku a řekla, já pudu s tebou, jo? Ale Tečna zavolala, tak pěkně do dvojstupu! jak jsme se to učili! Bohunko, ty půjdeš první. Tak jsme šli. Vepředu Láčkovec a Tečna a mezi nimi já a za námi celá škola, šli jsme za vodu přát Mistrovi.
Vlevo stáli učitelé a za nimi žáci, vpravo byli lidi z města a taky můj táta s cechovní zástěrou a právem v ruce. Uprostřed mezi dveřmi stál Mistr v červené kostkované košili a modrých teplácích a před ním já. Řekla jsem: k četným gratulantům připojuji se i já, vážený Mistře. A polkla jsem sladký knedlík. Mámina sukně mě škrtila v pase a potila jsem se. Bylo ticho. Řekla jsem tence: k četným gratulantům připojuji se i já. Někdo se zachechtal. Tečna mi podala veliký dort, co jsme ho upekli v dílnách, podala jsem ho Mistrovi a řekla, k četným gratulantům připojuji se i já, vážený Mistře. Mistr se usmál, poklepal mi na rameno a řekl, jsi statečná žena. Uklonila jsem se a vážným krokem se zařadila vedle Homolky. Řanda se naklonil k Barteskové a šeptnul, máma má mísu, mamut mektá marně, pošli to dál! Začala hrát dechovka a potom byl konec.
Řekla jsem Homolkovi, nejdeš horem? Ne, du spodem kolem fotbalu, řekl Homolka. Vzala jsem ho za ruku a šla s ním. Já mám hrozně ráda zvířata, řekla jsem, třeba kachňata, jaký sou heboučký, to mám ráda. Homolka mlčel a pískal si a tak jsme šli. Potom řekl, počkej tu, a odešel za roh. Stála jsem u plotu a dívala se na psa, jak štěká a kňučí a jak zalezl za altán, a na kachnu, jak se kolíbá přes dvorek, ách, kách, kách, a za ní pajdá osm žlutých kachňat. Jedno přišlo až k plotu, prostrčila jsem ruku a hladila ho a říkala mu, ty bejčku, ty blbečku, ty vážený Mistře, a kachňátko drželo a nechalo se hladit. Pak jsem vstala a kachně zůstalo ležet na zemi. Za rohem vykoukl Homolka a řekl, ty seš eště tady? Řekla jsem, jo, už deš? A šli jsme. Já mám hrozně ráda zvířata, řekla jsem, třeba kachňátka, jaký sou heboučký. A Homolka řekl vysokým hlasem, co za mnou furt lezeš, co za mnou lezeš? Ty se mnou nechceš chodit? řekla jsem a Homolka řekl, ne, seš strašně veliká. Mlčeli jsme a šli a došli jsme k fotbalu. Homolka položil tašku a řekl, du si zakopat, ty si dělej, co chceš, a utíkal na trávník a křičel, volevole, nahrajvole! A kluci křičeli, helevole, Pinďavole, postřehvole! A kopli míč a Homolka ho vrátil a hráli a kopali do branek z cihel a křičeli a padali do trávy.
Stála jsem na kraji a držela Homolkovi tašku a Homolka se na mě nepodíval. Od vody se zvedali komáři a sedali na mě, odháněla jsem je tou taškou. A kluci pořád hráli a křičeli a někdo zavolal, di domu! máma ti vaří psínohu! a dívali se na mě a smáli se a pak zase hráli. Stála jsem tam, držela Homolkovi tašku a začalo se stmívat. Potom už na míč nebylo vidět a kluci šli pryč. Homolka zůstal pozadu a dlouho si vyklepával kamínek z boty a potom přišel a řekl, ty seš eště tady? Řekla jsem, jo, už deš? Homolka se na mě podíval a řekl, kluci se ti smějou, jak seš pitomá. Řekla jsem, nejsem pitomá, jsem nejlepší ze třídy, a on řekl, seš pitomá a seš šprtna a co za mnou furt lezeš! Podala jsem mu tašku, a jak ji bral, stiskla jsem mu prsty. Vyjekl jaůů! Přitáhla jsem ho k sobě, sklonila se k němu a řekla, proč se mnou nechceš chodit? Seš cáklá, pusť mě, zakňučel Homolka. Pustila jsem ho, třepal rukou a foukal si na prsty. A Bartesková se ti líbí? řekla jsem. Bartesková má akorát prsa, ale nelíbí se mi a ty se mi taky nelíbíš a nech mě bejt, řekl Homolka a sehnul se pro tašku. Chytila jsem ho za ruku. Já mám taky prsa, řekla jsem. Homolka se mi vyškubl a utíkal do tmy. Dohnala jsem ho a zkroutila mu ruku za zády. Choď se mnou, Homolko, řekla jsem. Homolka sykl, předklonil se a padl na kolena do trávy. Seš velikej, pitomej mamut, řekl tiše, pusť mě, já musim domu. Já mám taky prsa, řekla jsem a rozepla si máminu blůzu. Homolka tiše stál. Dej mi pusu, řekla jsem. Homolka se nehýbal a potom šeptnul, co mě nenecháš? Já tě nemiluju! Sklonila jsem se k němu, vzala ho za krk a ukousla jsem mu hlavu. A snědla jsem ho, Homolku, snědla, protože mě neměl rád.

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage