Tři knihy / Recenze /
František Schildberger, Moravské listy, 18.7.1994, s. II
(…) Úzkostná něha Beránka na sněhu, hněvivá a bolestná reflexe češství v Odchodu z Čech i dlouhý existneciální výkřik skladby Thanathea tvoří jednu naléhavou básnickou výpověď: silnou, proudící, syrovou, škvířivou, plnou děje.
Ivan Diviš zcela suverénně zachází se slovní zásobou všech stylových rovin češtiny - a navíc užívá mnoho slov vytvořených pro potřebu jediné chvíle: té, ve které vznikla jeho báseň. Role početných archaismů nejen ve slovníku, ale i ve slovosledu a větné skladbě není jen koloritní, ale také psychologická. Znamená onen halasovský sépiový inkoust, který umožňuje básníkovi, aby řekl i věci, za jejichž potřebnou a naprostou vážnost se citlivý člověk stydí. podobně i vulgarismy - paradoxně -zbavují politické výpovědi jejich prvoplánovosti: "Zničili Eden, / ochcali dómy / a.teď skučí jak staré kurvy po štrychu: / v zemi Alšově a Chittusiho školeni teroristi...".
Přes tvarovou blízkost českému surrealismu a poetismu je Ivan Diviš básníkem evropských konzervativních hodnot. Jeho triptych obsahuje i nejedno nenápadné, ale zřetelné vyznání náboženské víry.
Netroufám si tvrdit, že Divišovy verše jsou četbou pro masy. Dokazují však, že Ivan Diviš je skutečný básník. A těch nemá žádný národ nazbyt.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz