Ostrov / Recenze /
Marta Běhounková, Rock a pop 10/2002, s.93
Román, který odráží emigrantskou zkušenost českého spisovatele a především básníka Milana Charousta (Ztřeštěnosti smutku, V nevlídném domě, Hadrová panenka) začíná poněkud depresivně v blázinci.
S nadsázkou se dá říci, že z kolotoče duševní trýzně už autor (hlavní postava) nevypadne až do konce. Rozhodně ovšem netrpí nedostatkem zdravého rozumu – naopak si velmi dobře uvědomuje, že neustálým zaměstnáváním mozkových závitů je možno udržet se v relativní duševní pohodě. Charoust vypráví o svém ,toulavém´ životě,
o jeho výhodách a nevýhodách – při té příležitosti mnohokrát přiznává duchovní spřízněnost s beatnickou generací: „V poezii beatniků jsem našel to, co jsem potřeboval: svobodu, lásku, příběh.“
V souvislosti s beatniky nepřekvapí, že také často dává najevo své pohrdání takzvanými jistotami (barák, auto, práce). Je to možná částečně póza, mnohem pravděpodobněji však – a není sám – prostě necítí potřebu přistupovat na konvenční společenská pravidla, která nevymyslel, a proto je neuznává. Aniž by si stěžoval (mnohde spíš sám sobě ironicky oponuje), neustále převypravuje svůj život, všechny zážitky, které si zrovna vybavuje – tímhle spontánním proudem slov sám sebe pohání dál, potřebuje totiž k přemýšlení neustálé impulsy, podněty. Život mu nabízí spoustu příběhů, velkých i banálních a on je nejen vstřebává, ale šíří dál. Jeho román není tak sebestředný, jak se může zpočátku zdát – dá se v něm najít spousta inspirativních námětů.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz