Zpívající biochémie /
Ukázka z knihy
A mluvím-li o tom, co bylo dřív…
Neobyčejně sličný obličej
zvýrazňují mírně vysedlé lícní kosti
— na dlani se mu sádlí,
posunuje zakulacenou rýhu
z kratšího jeho prstu na ten delší,
— TAKOVÁ KŘIVOCHCALKA PŘEKRÁSNÁ!
A MLUVÍM-LI O TOM, CO BYLO DŘÍV,
PŘIPOMENU I TO, JAK DÁVNO KAŠNY
DÁVAJÍ LIDEM POZAPOMENOUT
NA OCEÁNY PODOBAJÍCÍ SE
TŘIADVACETI HODINÁM SAMOTY DENNODENNĚ…
(2001–2002)
Aby si nezadala
CHODIDLA DALA CO NEJDÁL OD SEBE,
ABY DO NÍ VEŠEL CO NEJPOHODLNĚJI,
NEBYLA SI JISTA, ZDA JE TO DOST,
AČ NEMOHLA UŽ VÍC
— A NEPOHLÉDLA MU TÁZAVĚ DO OČÍ,
ABY SI NEZADALA,
ŽE JEŠTĚ NEVÍ, NAKOLIK TO STAČÍ...
Mží se mi oči…
…mží se mi oči, průsvitní Ti řasy,
jazyku mému podjazýčková jsi,
— NEBESA JSOU V TĚCH VSÁNÍCH,
AZUR TVÝCH OČÍ V ŠEDI —
pnutím dutinkou v hloubi
pod spodní řadou zoubků
mazlivé chvění
úsměvu kol úst
bytůstky která naproti mně sedí,
— společné vychýlení
Tvých zad, mé hlavy na nich,
Barborka, do Tvých pórů
nádechy hrudi z plic
vnímám Ti na plecích,
z chodidel vláha Tvá
příjemně studí…
(12.–16. 9. 1999)
Před hodinou nepovinné latiny aneb Infinitivy
Defekace děvčete ve škole…
Jaký triumf přírody nad kultůrou!
Jak mizejí v něm dívčí svévole:
váhavá koketnost
i zachtění být vzpurnou!
— A tu víc než kde jinde:
„PRIMUM EST VIVERE
ET DEINDE
PHILOSOPHARI…“
Infinitivy!
Výjimečné tvary!
(1998)
Transformátor
Na konci téže řady paneláků
je transformátor; ONA MÁ
MATEŘSKÉ ZNAMÉNKO NA ZADNIČCE
v menšestrácích, neošoupaných již
od dětských prolézaček na sídlišti.
DOROZUMÍVAT SE VŠAK DNES, UTRÁPENÁ,
MOHLA ZE ČTVRTÉHO PATRA
JEN PŘES BZUČÁK:
„MATKA MĚ ZAMKLA A VZALA SI KLÍČE!
V Y N Ď T E PŘED DŮM A STOUPNĚTE SI TAK,
ABYCH VÁS ASPOŇ UVIDĚLA, V Y N Ď T E ! “
Dorozumívali se přes bzučák
nikoli bezúčelně — učarovávala mu
opakováním té své nesprávnosti
dbalá vždy gramatiky
a toho, aby podle ní
vyslovovala
přesně.
Ó nesprávnosti, o které věděla,
ale teď naléhavě
formuje její rtíky!
Na konci téže řady paneláků
je transformátor…
(1985, únor–září 2002)
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz