Dívenky jdou Brnem / Recenze /

Michal Huvar, Labyrint revue 3-4/1995, s.25

(...) Více než dvousetstránkový výbor z celoživotního díla dává i přes diskutabilní ukázky, aby bylo docíleno všehochuti, jednoznačné signály o tom, že v Kyjově žije jeden z největších básníků dneška. Je tomu tak, ačkoli to zní jako fráze. Nicméně řekněte si nahlas: PODZIM / To je ten čas, kdy je i z Mahuleny strom. / Čas, kdy je víc než kdy viděti i tvůj dech, / tvá ústa zející jak rána po někom / Promoce datlů v zlatých řetězech.
Veselský se nepředstavuje pouze jako záviděníhodný akrobat na visuté hrazdě erotizující lyriky, zejména v řádcích o slastných okamžicích spočinutí jedné náruče v druhé, jako pěvec se zlatavou melodií v hrdle, ale též jako nekonformní snílek wolkerovského ražení, který neopovrhuje úvahami o propojení křesťanství a vědeckého socialismu, jako kronikář času moravského Slovácka, jako hochštapler s jemnou duší, který si v lógru pocitů přechovává nebetyčnou volnost a svobodu legendárních brněnských „hvězd z kvelbu", mezi které Veselský spadal spolu s dalšími eliminátory přízemnictví. Zdá se být uhněten z výtažků už jmenovaného Wolkera, Bezruče, Holana, Seiferta, Šiktance a nositelů písňové tradice Kyjovska, jakými jsou na poli folklóru zpěváci Karel Bimka ze Svatobořic, Kliment Navrátil z Kyjova-Nětčic či zpěvačka Marie Šoupalová z Ježova. To tehdy, když spustí mlýn na ohlasy lidové poezie: Napi se, cérečko, / nevím na co. / Na to, že si neřeknem: ztrácí se to... / Napi se, ať nejsem sám / první ani druhý. Je to inspirace, mámivá a neodolatelná, ale ani na jednom místě nepřesahující choulostivou mez, odkud se svébytnost a jedinečnost kutálí kamsi do područí známých celebrit. Kdepak, Veselský je originál z rodu nepolapitelných zázraků mezi nebem a zemí, kterých ubývá a ubývá. Bez nich bychom pozbyli lidství. Čtěte jeho knihu, je krásná a čistá jako lilie.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz