Brno nostalgické i ironické / Recenze /
David Kroča, Ranní mozaika ČRo 3-Vltava
Prozaik, dramatik a publicista Jiří Kratochvil věnoval atmosféře Brna většinu svých románů a povídek. Knížka Brno nostalgické a ironické obsahuje výběr fejetonů a sloupků, které autor napsal v letech 1990-2001 pro Literární noviny, Český rozhlas, Hosta, Lidové noviny a Mladou frontu Dnes. Magického prostoru Brna se dotýkají jen některé z nich. Texty protknuté vzpomínkami na historii města na Svratce zařadil autor do první části nazvané Brno nostalgické, fejetony spíše humorné a psané s nadhledem obsahuje druhá část Brno ironické. Třetí část nazvanou S městem za zády pak tvoří právě texty, které tematiku vymezenou titulem přesahují.
Kratochvilův soubor je z rodu těch knížek, které recenzentům obvykle dělají radost. Stačí přečíst jen zlomek textů, aby průměrně zručný publicista dokázal o nich napsat požadovaných padesát řádků. Problém nastává ve chvíli, kdy se recenzent nechá texty unést a čte jeden za druhým, dokud mu síly a káva stačí. Najednou není jednoduché vtěsnat vše podstatné do prostoru běžné recenze. Kratochvilovy prózy tento problém zaručeně způsobí. Více než novinové fejetony a sloupky totiž připomínají krátké povídky, zhusta vtipně vypointované, psané vytříbeným stylem vzdělaného literáta.
"Literatura žije z nostalgie", tvrdí autor v jednom z úvodních textů a s úsměškem dodává, "tak jako smrtník obecný, žije, s prominutím, z hnijících látek". Konec citace. Od vážné poznámky je jen krůček ke vtipu a zesměšnění, nostalgie a ironie si v Kratochvilových povídkách podávají ruce. Námětem se stává nejčastěji reálný zážitek. Může to být stejně dobře operace tříselné kýly jako výtah zaseknutý mezi podlažími nebo jízda vlakem po trati mezi Brnem a Moravským Krumlovem. Společným jmenovatelem Kratochvilova fejetonistického přemítání je snaha zachytit momentální postřeh, zachovat jej pro věčnost prostřednictvím písma, které je podle autora nesmrtelné. Příznačný je z tohoto hlediska text nazvaný Výhrady optimistovy, v nichž se dostalo knihám obhajoby, jakou bychom v době expanze nových médií asi nečekali. Prozaik nevěří v zánik knihy, jen upozorňuje, že vlastně každý exemplář bude drahý artefakt a výtvarné provedení se nadřadí obsahu. "Kulturu postavenou na slově vystřídá kultura postavená na obraze," píše v závěru a současně vyslovuje přesvědčení, že epocha Obrazu bude jen epizodou. Proto ten optimismus v názvu fejetonu.
A nebyl by to autor Medvědího románu a Avionu, kdyby do souboru krátkých textů nezařadil parodie postmoderních postupů a žánrů. Úsměv nad sci-fi bajkou z roku 2008, v níž rosolovití vetřelci spořádají novináře, herce, spisovatele i vědecké pracovníky, má opět hořkou příchuť. Podobnost fantastického námětu a současných společenských poměrů není čistě náhodná. Což je také jeden z důvodů, proč se poslední knížka Jiřího Kratochvila musí číst bez vynechávek.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz