Báječná léta s Klausem / Recenze /
Tomáš Sedláček, Ranní mozaika ČRo 3-Vltava
Aby bylo jasno: Báječná léta s Klausem není román o Klausovi. Báječná léta s Klausem jsou románem o Vieweghově literární sázavské rodince, jež se prokousává stejně jako všichni čeští občané desetiletím po sametové revoluci. Dramatické změny, jimiž česká společnost prošla, jsou filtrovány skrze osudy maniodepresivního otce, podnikavé a obětavé matky, jejich dvou dospělých synů Kvida a Paca, dědečka a babičky a jako občerstvující doplněk přibývají Kvidovy potíže s Jaruškou a Pacova excentrická dvojčata. Jde tedy o pokračování Báječných let pod psa. A co s tím má společného Václav Klaus? Dle Vieweghova názoru se poslední desetiletí minulého století odehrávalo v Klausově stínu. Klaus, daleko více svými citáty než jako postava, tvoří v románu jakési ideové pozadí příběhu. A nutno dodat, že politikovy citáty, jež uvozují nejen jednotlivé kapitoly, ale prosycují hojně i samotný text, jsou vybrány s tak zlomyslnou láskou a péčí, že si každý vskutku přijde na své.
Nikdo nezpochybní Vieweghovu řemeslnou dovednost: Soubor osudů vyzkoušených postav propojil neméně vyzkoušeným algoritmem formy dobře pointovaných drobných epizod, proložený tentokrát deníkovými záznamy Kvidovy dospívající dcery Aničky. Viewegh ví, jak střídat prostředí a jednotlivé scény, je hravý a lehký, má plno přesných postřehů. Nechybí existenční potíže postav s dramatickými změnami ve společnosti, nechybí ani literárně mystifikační motiv setkávání s Múzou, nechybí načernalý humor, nechybí ani sex. Pochopitelně nechybí ani kýžený happyend. Je to banální? Viewegh ví, že v reakcích jeho postav na události 90. let se jeho čtenáři poznají: Také jsme se účastnili kuponové privatizace, také jsme naběhli různým zásilkovým podvodníkům, také my jsme sledovali hrátky okolo sarajevského atentátu či televizní krize, také my jsme přišli intrikami o práci. Sebeutvrzen ve svých zážitcích a ukolébán nadějnou perspektivou Kvidova milostného života odloží čtenář spokojeně přečtenou knihu a s nadějí bude očekávat další zábavný příběh z dílny Michala Viewegha.
Vyjmenované rysy Báječných let s Klausem potvrzují názor Kvidovy literární dcery: „…můj otec je komerční spisovatel“, říká a připojuje názor milence: „Člověk je dospělý, když se přestane stydět za své rodiče.“ I její literární otec Michal Viewegh paradoxně dospěl: přestal se stydět za to, že komerčním spisovatelem je. A musíme mu s uznáním přiznat, že v této kategorii nesporně představuje českou špičku.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz