Poslední list /
Ukázka z knihy
Zamženým oknem hledím ke hřbitovu nahoru
počítám v duchu, kolik mi tak ještě zbývá
poslední list se snesl na dvůr z mého javoru…
jdu ke sklepu, — ach bože: už jen čtyři piva
(Brno, říjen 2001)
Neděle smrtná… Řekou táhly
planoucí panny, Morany…
život je boj, boj neustálý
ne vždy však předem prohraný
Jedna z těch panen (jako živá!)
uvázla v slepém rameni
z ker prosebně se na mě dívá
teď mrkla! Jasné znamení
Ňadra se dmou a srdce buší
pod promáčeným rubášem
rty dělím se s ní o svou duši
sám proudem něhy unášen
(…)
Doma jsem do ní šoup dva rumy
schne u kamen v mém náručí
a vidím, že i smát se umí!
to ostatní se naučí
(Brno, březen 2002)
Běž si ji umýt, a jdem na to, kotě
ať poznáš život… Život po životě
(Brno, červenec 2002)
Pohár mé hořkosti do dna je dopitý
vraníci před krčmou hrabou již kopyty
půjdu…, než kohouti spustí svůj ranní řev…
Zaplatím! „Není co. Pil jste tu všem jen krev.“
I kočí žertuje: „Cože dnes bez dámy?“
žene vůz úsvitem o závod s hvězdami
„Jako vždy, vašnosto?“ Proč se ptá, vždyť to ví…
jako vždy: konečná — Olšanské hřbitovy
(Brno, srpen 2002)
Zježené chlupy; neklid, v celém těle chvění
pes každou chvíli vyděšeně vyštěkne
— zítra má být prý úplněk… Ach tím to není
úplněk bude, — možná… Ale zítřek ne
(Praha, září 2002)
Ledna půl, marnosti začaly žně
beznaděj bezbřehá, uvnitř i vně…
ubohá dvojice u božích muk
srdcová dáma a křížovej kluk
(Brno, leden 2003)
Vlak jede krajinou, záclonka mlaská
pod ní se rýsuje nehybná maska
tvář, která bývala dřív tváří mojí…
a dívka naproti bojí se. — Bojí?
Neboj se, nekoušu… (Rád bych se zakous!)
vida, mám erekci! No, jakous takous…
dívčí pot dělá své: úd hrůzně vzrůstá
a dívka úžasem otvírá ústa
Žádnej strach, maličká, jsme tady sami…
stačila akorát vykřiknout: „Mami!“
vtom jsem se probudil, kalhoty dole
šeptá mi do ucha: „Pokračuj, vole“
(Praha–Ostrava, Brno, květen 2003)
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz