S tebou tmavé louky roztroušených ostrovů /

Ukázka z knihy

Dívám se na Dolní Němčí.
Nevím snad ani odkud.
Zanechej mě tady, kde Filip mě nevidí.
Má tak krásnou hlavu.
Nevím kam otočenou.
Má tak krásnou jenom hlavu.
Chci věřit od vstupu do podsvětí.
Děkuju, že to není za mnou.
Pohled, který tě odděluje v naprosto jisté hranici.
Protože tam je pouze samota hraničící s pýchou.
Tvé zachvění jako zlaté fólie.
Opatruj ho. Nenechej ho osamělého. Pohlédni na něho pyšně.
Po tolika letech jak mě dvakrát po vlasech pohladil.
Tomu neuniknu jako chlapecké Šíravě, jako Kriváni.
Musím přestat, když skutečnost přechází ve stylizované květy.
Hledám tě a přitom jako křehkost podzimních listů.



Společný spánek stejného znění.
Jak jsem uvěřil.
Skalné obrys skalné kopule skalné.
Kopírovala moje vzpomínka.
Z vedlejšího pokoje.
Jen mě krátce pozoroval.
Společně nemáme rádi smíšený les.
Tam zůstat bychom spolu nemohli.
Wiater Góra.
Nejkrásnějšího chlapce jsem potkal ze Santražin.



Měl bys tomu rozumět.
Autentický přepis patnáctiletého: Skraja kór né vraj orkaf
srdce mého!



K plné rychlosti.
Povzbuzuje plachty.
K pronásledování reálného dne.
Vzbuď mě v pondělí v šest hodin ráno.
K sobě nikoho nepotřebuješ?
Nebo nechej mě spát v obyčejně vysokém ohni.
Nechej mě spát v nouzovém osvětlení.



Vertigo Tomáši.
Zásnubní slovo siré.
Sluneční západ.
Občas úkol kolem tvé bytosti rozhrnout středoevropskou pěnu.
Jak se díváš na zdroj krve a průběh bolesti.
V ochraně tvého života.
Vždyť nic jiného není.
Vždyť nic jiného nemám.
Budeš mě chránit až k závěrečnému štěstí.
Jsi vérvolf? tvůj status localis — asi třicet vteřin nedýchá.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz