Roger Krowiak /
Ukázka z knihy
3. Čuvači v akci
Martin Ciel
Roger Krowiak postupně zjišťuje, že jeho tajemné poslání v Evropě je ještě tajemnější, než se mu zdálo. Po plavbě plné dobrodružství se dostává do bratislavského zaoceánského přístavu, avšak zdá se, že je to tu všude samá manipulace– stává se zajatcem neznámých ozbrojených složek.
Černé BMW tiše zastavilo před plotem z ostnatého drátu, který odděloval vilu od divokého alpského lesa. Druhé auto zůstalo stát na dostřel. Roger Krowiak již mlčel – věděl, že se nachází přibližně deset kilometrů od městečka Bratislava, a pokud si dobře pamatoval Kohonovu leteckou mapu oblasti, tak byl zřejmě v místech označovaných ponurým slovanským slovem: Koliba. Ale to už se část plotu odsunula a k BMW ležérně kráčel šedovlasý muž ve špatně padnoucím obleku. Od plotu byl jištěn dvěma civilisty s českými automaty Vz. 61-Scorpion. Tvářili se unaveně.
Šedovlasý se pomalu sklonil a podíval se skrze sklo na Rogera. Angela ztuhla, jako kdyby měla před sebou hada – šedovlasý muž si jí však nevšímal. Pohrdavě hodil šoférovi (stylem, jaký používáme u člověka, kterého máme jen na špinavou práci podobnou mytí nádobí) obálku a zamířil k vile.
„Padej, Krowiaku,“ nervózně vyštěkl šofér, „teď patříš jim.“ Angelu jakoby náhle, v krátkém intenzivním okamžiku, přepadly vzpomínky na společnou noc v kajutě a lehce, na rozloučenou, pohladila Rogera po tváři svou postříbřenou automatickou Berettou model 70 S. „Kurva,“ sykl Roger Krowiak a vystoupil. Krokem šelem ho provázeli oba samopalníci. Náhle začala padat mlha.
Za pár hodin přinesli Rogeru Krowiakovi večeři. Zatímco jeden civilista zůstal stát u dveří s namířeným scorpionem, druhý položil na stůl tác. Oba se chovali jako hluchoněmí, ale jejich oči profesionálně registrovaly i pohyb skřivánka venku za zamřížovaným oknem. Nad dveřmi zabzučela kamera. V zámcích zarachotilo několik klíčů. Roger Krowiak zůstal opět sám, osamělý muž sedící nad večeří. „Zjevně ode mě něco chtějí,“ pomyslel si „a chtějí mě unavit. Evropské triky…“ Jídlo nebylo zas až tak špatné, láhev ugrofinského červeného vína a těstovinové noky v jakési omáčce posypané drobnými kousky slaniny. 1/ Krowiak si v klidu zapálil svou chesterfieldku a začal plánovat útěk. Vycházel z předpokladu, že šedovlasý muž s ním počítá až k snídani, třebaže má být prvním chodem.
Snadno zneškodnil kameru. 2/ … a seskočil zpátky na podlahu. Elektrický pilník měl zašitý v manžetě u kalhot. Složil jej a během několika vteřin přepiloval okenní mříže. Měkce seskočil na trávník těsně za zády strážce s automatem. Ten se však bleskurychle vrhl na zem, přetočil se přes levý bok a ještě během obratu mířil Krowiakovi na hlavu. Klečeli proti sobě: strážce, přesvědčený o své převaze, se usmál. „Představ si svou budoucnost,“sykl Roger Krowiak, „protože ji už nezažiješ.“ A hrdlem Slovana, které se ještě chvělo, projel pilník. Mužův výkřik potlačily chuchvalce krve, z očí mu čišelo varování. Oprávněné.
Ze tmy se vyřítila temně vrčící smečka slovenských čuvačů. Roger Krowiak znal toto ďábelské útočné plemeno, jednou je viděl na videu u McBainova švagra. Kazeta byla propašována z Evropy v peruánské diplomatické poště a zachycovala totální selhání Franciniho skupiny, která se pokoušela proniknout přes hranice jakéhosi východního státu s cílem zlikvidovat Chandlerova bratra s krycím jménem Phil. Franciniho lidem pohraniční čuvači prokousli hrdla během několika vteřin. Přežila jen spuštěná videokamera, kterou i s kazetou Peruáncům nelegálně prodal místní špatně placený seržant pohraničního vojska. Byl to strašlivý pohled. Natolik strašlivý, že na dalších sto osmnácti minutách pásky byl nahrán sestřih celého seriálu Tom a Jerry jako profylaxe proti nervovému zhroucení.
Vypadalo to, jako by se zastavil film – mrtvola strážce, kterému se z úst řinula krev, tma, mlha, měsíc nikde, odněkud z přízemí potichu zněl Vivaldi, přikrčený Roger Krowiak a čuvači, vůdce smečky se zkrvavělýma očima a obnaženými tesáky ve skoku, tichý, rychlý a krmený živým masem… To vše na pozadí tmavé vily. A náhle se vše dostalo do pohybu; strážce v agonické křeči pohodil hlavou, rudé oči psa se přibližovaly a z dávno zasunutého podvědomí, z prastaré, nikdy osobně neprožité zkušenosti předků se do Rogerových hlasivek náhle prodrala vzpomínka, vzpomínka na hluboký táhlý pokřik divokých pastevců v evropských prériích. Byl to řev strašidelný a melodický, krásný i šokující. Čuvači strnuli. Jejich vůdce na okamžik ve vzduchu znehybněl a skok nedokončil – spadl na zem jako kus starého hadru a, infantilně kňouraje, doplazil se k Rogerovi a olizoval mu ruku. Roger z psí smečky postavil živou pyramidu a, jemně našlapuje po jejich hebké srsti, vystoupil až na její vrchol. Naposledy pohladil vůdce smečky, který ležel na vrcholu pyramidy. Pohladil ho jemně, dlouze, s láskou – a přeskočil ostnatý drát. Čuvači zavyli a v tom zvuku se mísila beznaděj, nostalgie a láska s přáním šťastné cesty.
Po několika hodinách cesty lesem se Roger Krowiak dostal do probouzející se Bratislavy. (Nejdůležitější bylo opatřit si zbraň.) Město působilo stísněně. Úzké uličky přeplněné lidmi v typických malebných krojích, množství dlouhonohých prostitutek v minišatech a všude mrňavé smradlavé evropské automobily. Státní policie vyhlížela poměrně komicky ve svých operetních uniformách; o to nebezpečněji však vypadaly mnohočlenné ozbrojené hlídky jiných bezpečnostních složek (provázené všudypřítomnými čuvači). Ale i oni ignorovali překupníky stojící na každém rohu starobylých, oprýskaných českých paláců. Foukal vítr a po špinavých chodnících hnal staré noviny.
„Zbraně,“ řekl Roger Krowiak jednomu z dealerů oblečených do tepláků s otazníkem v očích. „Nechcete raději prvotřídní toluenové ředidlo?“ „Zbraně, nebo tě pověsím za nohy do průvanu,“ zopakoval Krowiak a dupl dealerovi na nohu obutou do čínských tenisek.
Budova to byla obrovská s množstvím tmavých chodeb, nikde nekončícím schodištěm a výklenky. Hráškově zelená olejová barva se odlupovala. Roger Krowiak okamžitě vytušil, že zde ještě nedávno musela sídlit komunistická policie. Na stěnách narychlo opuštěných kanceláří byly vidět stopy zaschlé krve. Místnost s nápisem Výprodej našel náš hrdina v jedné z bočních klikatých chodeb. Policista s odpáranými výložkami seděl za dlouhým stolem, kulomety a minomety se opíraly o stěny místnosti. Na stole ležely krátké střelné zbraně: modročerné revolvery Python, Commando a Nagant, překrásný nový Magnum s dlouhou hlavní. A pistole, velké množství pistolí – stařičký stříbrný mauser s dřevěným pouzdrem, olejem vonící tokarev, walther (ale bez zásobníku), dvě španělské starky, Ortgies 7.65, Weblex s tlumičem a těžké české pistole označované kódovým dvojčíslím: všechny na náboje Parabellum, se zásobníky na sedm, devět nebo i čtrnáct nábojů. Některé s ořechovými pažbami vyhlazenými častým používáním, se zbroušenými muškami a kyselinou vyleptaným výrobním číslem. 3/
Roger Krowiak právě hladil policejní model polského revolveru Čtyři z tanku a pes, když někdo vstoupil. „Krowiaku,“ šeptl tichý, sametový hlas, sametový jako rukavička svírající dýku, „dlouho, předlouho jsi mě neviděl … otoč se; pomaloučku, chlapče.“ Roger Krowiak strnul úžasem. Bleskově pochopil, že smrt v Praze byla jen legendou, mystifikací, že nejlepší z nejlepších žije. Pochopil, že revoluce v komunistické Evropě nevznikly náhodou. Otočil se a zahleděl se do skleněných očí Harolda Minského.
„Ano, chlapče,“ řekl Slepec, „přidal jsem se na stranu andělů. Dej mi chesterfieldku, pokud ještě kouříš. Tady se nedají sehnat.“ Vešel šedovlasý muž. „Děkuji, plukovníku Minsky,“ řekl a krutě se usmál na Krowiaka.
K čemu potřebuje kontrašpionáž Rogera Krowiaka? O co se jedná ve hře evropských tajných služeb? Co se stane v ponurých panelových slumech, kde se nedokáže zorientovat ani sám Harold „Slepec“ Minsky? Co se skrývá ve zmizelých kontejnerech UNESCO určených na pomoc balkánským zemím?
(Přeložil Jan Jandourek)
1/ Pravděpodobně se jedná o tzv. „brynzové halušky“ – pozn. vydavatele.
2/ Po interpelacích několika státních tajných služeb a firmy Philips jsme se rozhodli vynechat v textu čtyři a půl stránky obsahující návod na speciální zneškodnění sledovacích kamer – pozn. vydavatele.
3/ Toto je projev autorova infantilního militarismu – pozn. vydavatele.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz