Nyní /
Ukázka z knihy
A ona?Kolikrát se jí ještě budou zdát
ti tři kteří ji mučí
při výsleších
a plakat
že musela lízat
svoji krev z podlahy
a že to udělala
A oni?
Zda ještě někdy
v zahrádce nad růžemi
sní
jak se před nimi
a na kolenou
plazí krásná mladičká holka
a vzlyká a krvácí
Za noci plakat na mříži Olšan
ve dvaadvaceti chtít
už jen tam dovnitř
k nim
„Erotické osamění“
mínil otec před léty
Přelézali jsme mokré duby
vyrvané vichřicí i s kořeny
„Mladé lidi přitahuje smrt
protože o ní nic nevědí“
Smrt není umírání
bráním se mrtvému otci
v pětašedesáti
To ještě neumím
Takové klátivé bidlo kluk
s ptačí hlavou
začal řvát
volala jsem psa
ze zahrady jejich domu
pes čenichal ve sněhu
a ani se nehnul
Kluk ječel —
až jsem ho poslala
do prdele
A vtom to vystříklo:
„Jen se na sebe podívej
Ty už jsi měla bejt dávno mrtvá“
Ty by ses nesměl vůbec narodit
Opravdu jsem to chtěla říct
ale pak jsem polkla
A teď už hodiny
ve mně vězí
dva kameny
a nedají se vyvrhnout
Moře
Slunce plné křiku racků
Na schodech ve stínu
osamělého dvojdomu
dvě staré ženy a muž
Co si to pořád povídají
každý den po poledni
ve stínu na kameni
roky
Památce Mařenky Kořískové
Té první se stalo
že zůstala sama
Miluje sebe
a nikoho nemá ráda
Té druhé zabil muž
psa sekerou
že mu byl příliš velký
Přesto s ním bydlí
V domku který si postavili
Ta třetí
— jak všichni vědí —
milovala jen jednoho
od čtrnácti do smrti
i když ji opustil
ještě v proděravělém mozku
chovala jeho
Pavlovi
Pane Ty víš
o nafouknutých dětských lžích
jimiž jsem na matce
loudila úsměvy
pro co jsem utíkala
z mužova lože do cizích
a věrně se vracela
Jako šílená veverka
jsem běhala v kole
Tohle ho přece dojme —
když už se sám nechtěl pohnout
ani žít
Ty Pane víš a znáš
tu lítostivou lásku
svých umanutých věčných
nedospělců
Kdepak slitování
ani kdybychom se vrhli z věže
nedojmeme ty
co náhle necítí sebe
co u stolů nad lahví
už bez pohnutí sní
že skočili
Rok trvalo to štěstí mami
kdy ti alejí mezi rybníky
chodilo dítě tvým dětstvím
a mně se s tebou
d ě l y pohádky
Po roce jsme se vrátily
do světa domů
Kde ty ses každé tři týdny
musela chodit hlásit
a kdy jsi nevěděla
jestli se vrátíš
„Kdybych se nevrátila
jdi k paní Hofmanové
ona ví co má dělat“
Tou větou mami
začalo moje vyhnanství
a čarování
Ty jsi však tehdy
už obrůstala kůrou
navždycky
