Letenka do noci (antologie současné surrealistické poezie) / Recenze /
Jan Nejedlý, Právo, 12.2.2004, s. 4
Po stropě chodí surrealisté(z deníku čtenáře)
(nad knihou)
18.05 - Uf! Přečetl jsem na jeden zátah Letenku do noci, antologii současné české surrealistické poezie. První dojmy: Máte to, kluci a holky, pěkný. Knížka čistá, neumaštěná, pravopis v pořádku a ta imaginace, panečku, o tu by se dal opřít bicykl. Večer: houslový koncert.
23.00 - Krucinál, ta Letenka mi dala. Poslouchám na koncertě symfonietu a najednou si představuju, jak se ze stropu spouští řetěz, na něm se houpe uříznutá lidská hlava a z nosu vyfukuje fialový dým. Všichni koukali dopředu, jen já nahoru. Diagnóza: Podrážděn z četby. Honem na kutě.
4.00 - Právě se mi zdálo, že hraju fotbal, a když se konečně dostanu k míči, tráva na hřišti rychle vyroste do dvoumetrové výšky a míč i spoluhráči se mi ztratí v džungli. Pláču a probouzím se. Zapisuji si: Surrealisté bourají fantazií realitu, aby ji vyděsili a ona nám zjevila pravý řád světa.
7.18 - Už jsem si myslel, že jsem dobrý. Jenže: U snídaně se chci napít čaje a koukám, že na dně hrníčku jezdí kolem dokola malý cyklista. Chtěl jsem to říct manželce, ale ta se proměnila v miniaturní bábušku a nemohl jsem ji najít.
8.50 - Cesta do práce poměrně klidná. Jen v autobuse se mi zdálo, že mi ztěžkly vlasy a vážily asi 400 kg.
10.15 - V kanceláři jsem měl jednu chvíli pocit, že mám místo hlavy cirkulárku, a tak jsem nadělal trochu dříví na zimu. Zapisuji si: Surrealismus bez surrealismu je jako hrad bez hradu.
10.20 - Šéf se ptá, kam zmizel jeho stůl a nábytková stěna. Nemohu odpovědět, protože mám jazyk přišroubovaný ke stropu pískově žlutou hmoždinkou. Alespoň myslím, že je žlutá. 10.35 - Přijeli pro mě. Když mě strkali do sanitky, prý jsem vykřikoval: Neberte drogy! Čtěte surrealistické básníky!
14.00 - Elektrošoky zabraly. Dr. Cimický je moudrý pán, jen se mi zdá, že mu z pravého ucha malinko vykukuje zobáček sýkorky.
14.10 - Dr. Cimickému nic odnikud nevykukuje!!! Brrr, ty katody ale studí...
15.00 - Konečně venku. Dávám si u stánku klobásu. Zapisuji si: Život je krásný. Krásný jako setkání buřta, hořčice a chleba na papírovém tácku. Hergot, dyť já našel řád světa. Díky, chlapci. Odcházím na pivo.
