Černý revolver týdne /
Ukázka z knihy
černý revolver týdne
černý revolver týdne
přiložený k spánku
vypálil sedm
rán
čím více jsou sny vlídné
tím víc jsi bděním rozdírán
vypálené ráno
prostřelilo svět
vypálená ráno
přestaň krvácet
z hlavně revolveru týdne
kouří tma
ještě spíš
a už do bubínku
sedm nových sluncí nabíjíš
V. zaříkadlo
Jemně hněte jehně
bůh.
Pak
vlka kolem dobytčete.
Potom
stéblo trávy, které kvete
z vlčích kostí ovci do tlamy.
Mne, který to píše,
tebe ať to čteš
a nakonec i sebe
sama.
To už mu ale došla hlína.
samohana duší
otře si z ramene andělí hovínko
stvoří svět, tam jde do kostela
chvíli se jen tak rouhá nazdařbůh
rozkousne dítě a zase ho vyplivne
protože nemá chuť na hlad
nakonec si stvoří hýždě
klekne si na ně
dlouze
a vroucně se modlí sám k sobě
prosím dej ať jsem
jen si kvičte, že vám bořím domek…
Jen si kvičte, že vám bořím domek
když ho dalo tolik práce zútulnit.
Sekyru suše otřu do záclonek
ječte, překřičí vás prasklá nit
vlající mi z lebečního švu.
Vaši tatíci polkli svět
a vy ho zdárně vytlačili
do žumpy. Kdo v pádu zrozen musí uletět
andělské péro dám si za klobouk
kolem lbi sviští mi svatozář kotoučové pily
roubíky dynamitu místo zubů v chřtán vám zatínám
špičkou jazyka smlsávám komety z teleskopů.
Co mému masu letadlem, vašemu mlýnek.
Čerpáte ducha z alkoholu? Já létám na hašiš! S hašišem
padám. Vrtule z listí táhne mě vpřed. Vás chrlí rozemleté zpátky.
Karbanátky
plesknu si na čelo jak šém.
Čas tak zřídnul, že pomalost dusí
jsem hvězdný kojenec. Váš hřbitov za chřestítko vyrýpnu si
no tak honem, přepočítat kosti
ať vám v rakvi žádná neschází, ba ani nepřebývá. Hole oholit!
Noc vratce tmě
cválá po hřbetě. Víc malosti? Na pokoru mám času dosti
až ještě mladší přijde skácet mě…
sám a salám
stačíme si
vidím v něm
celý vesmír rozkrojen
špek hvězd mezi
masem temnot
salám se ke mně modlí chutí
neboť jsem jeho bůh a rozříznutí
je stvoření a můj hlad jeho démon
sám do sebe zhroucen
pod tíhou svých jsoucen
salám mě provázej
měj nás rád bože
jako my milujeme tvé nože
na konci vesmíru je provázek
katedrála věžemi
katedrála věžemi
zakořeněná v nebi
jablko země
jí na větvi zraje
a kdo jsem já? a kdo jsi ty?
jen duté kabáty
hádající se na věšáku
kdo bude dříve oblečen
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz