Středoplk /

Ukázka z knihy

léto v klukách

ráno jako blbec
slunce buší do trávy
a krávy velebí nebe
voda pošplouchává a
tiskne (mé) paty
prdelí zdravím fotony
rozmáchle se řítím bazénem
v hospůdce již cos bublá
jirka ho hrnců cpe manu
a michaela drží pípu pod krkem
jsa pouští
řítím se
hubu dokořán
a hle!
kraj pěnou se zdobí
a bozi chrochtají
mlaskavě v přítomnu jest
usedám na čerň
k pivu fernet přikusuji
čímž hlasivky raz-dva
takže trousím slova
a bos co kos
od stodoly k hospůdce
mé léno
řachtám (si)



sdělení o prozření

sedím na hrnci a
pískám
melodie se zmítá bezobručně
poskakuje rozverně
prostě tančí po stolech
a voli přitakají jhem
čas je vyšit a obrouben
slovníky kynou vazbou vedouce
prsty k prohrabu
moudro: jak v lexikonu
tak i v skladu
před výbuchem ticho
po item
vstávám z hrnce a
v časoprostor se hrnu
kráčím nelehce — klátivě
trávu i krávu obcházeje
buchty přes rameno (ne)
prázdno v útrobách (ano)
nu což, holoubku!
nehořekuji
hlásky přikusuji
a co nedokoušu do
mixeru narvu
třesa jimi
a pak: polykám (lépe žeru)
bych v přísnosti sdělil (jim):
1. do šiku (chca či ne)
2. nálož dotáhnout (k mé ruce)
3. onu uložit, a mě pak
vykolébat k činnosti
a budou-li vrčet
knutou na ně
musí svolit s kopulací
obzvláštní péči věnuji samohláskám
srocují se
a co já?
smyčku přitahuji
a ony: dáví
se souhláskami šupy do hospody
s interpunkcí ke kamnům
a se slovy
(až je dotesám)
pod stůl kde
jsme rukavruce
naše bratrství
vět snaha
naše úmlky
čas verše
tož tak!



ó, duše

jestliže vstoupíš pak
neodcházej
nech se vyhodit
pošlapat a zkopat
poskytni tělo hematomům
však v čase tom-tom
duši
odlož či oblož
nedotknutelností
zabraň (jí) v sebemrskání
ukájení
v žalu pak očistě
v holbě útrpnosti
při návratu
sómu k pokleku přiveď
však setrvej takto jen chvíli
jakmile bouchne dveřmi
zařvi: kde ses válela?!
a trvej na výpovědi
bude se kroutit
metat kozelce
pofňukávat
ty však neuvěř ničemu
k činu ji veď
v tělu setrvej
a jí
přikázání (jakékoliv)
sděl
nesplní-li přikázání tvého
v pneumatiku ji
zabuduj

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz