Lady Carneval / Recenze /

Jaromír Slomek, Lidové noviny, 8.4.2004, s.25

Polámaná a ponížená

Nový Kratochvilův román Lady Carneval vtipně balancuje na hranici reality a fikce

Brilantní vypravěč, vynalézavý fabulátor a jazykový požitkář Jiří Kratochvil (nar. 1940) postavil další literární pomník rodnému Brnu.

Po Bohumilu Hrabalovi a Milanu Kunderovi je Jiří Kratochvil třetím velkým prozaikem narozeným v Brně.

Lady Carneval je název podbízivé plytkosti z repertoáru Karla Gotta, je to také přezdívka hlavní hrdinky Olgy a současně i její krycí jméno, pod nímž ji jako svou externistku registrovala Státní bezpečnost.
"Odedávna samozřejmě vím, že jsem pohádkář a že všechny románové i povídkové příběhy, co píšu, nejenže využívají pohádkových motivů, ale mají také svou pohádkovou dikci a stylizaci a jejich vypravěči dokonce některé pohádkářské zlozvyky," svěřil se Kratochvil v eseji Vyznání pohádkovosti (Ladění č. 4/2000). Obyčejnými slovy tam promluvil i o lokalizaci vlastních próz: "Většinu svého dětství jsem prožil v Brně a myslím, že je to taky na mém povídkovém a románovém Brně znát. Je to můj pohádkový štatl, a teď už jen obtížně rozeznávám, co je skutečnost a co jsem si do Brna přibájil, importoval ze svého povědomí, kde vlastně začíná a končí můj pohádkový canc."
Lady Carneval se odehrává v Brně a okolí. Jak jinak. A když autor potřebuje zatáhnout do děje Gustáva Husáka, přemístí ho na pár dní z Pražského hradu - do brněnské nemocnice.
Roku 1987 je Olga Abelová, "opravdu nevšední a okouzlující chytrá mladá novinářka", zástupkyní šéfredaktora Brněnského kurýra. "Na počátku devadesátých let" o místo přijde. V té době už je rozvedena se zpěvákem Danem Abelem, jenž "zmizel z pódií, sezobnut slepicí Neúspěchu", a její současný druh ji právě opouští. Společenský propad ji žene i do osobních nesnází: pod vlivem alkoholu řídí automobil, v obavě ze střetu s "obézní špeditérskou obludou" strhne volant a havaruje. "Polámaná a ponížená", ještě dřív, než se zbaví sádry na noze, je přepadena dvěma muži a znásilněna. Kdysi ji k cestě vzhůru pomohl poslední komunistický prezident (Olga ho jako zdravotní sestra ošetřovala, Husák si půvabnou sestřičku oblíbil, díky jeho intervenci se pro ni otevřely dveře fakulty žurnalistiky), teď ji z marasmu vytahuje řetězec náhod a záhad, podivní muži či jejich přeludy.
Jenže to už je čtenář v moci Kratochvilových slov a vět, snaží se sice sledovat děj, jímž je unášen, avšak autorova imaginace a jazyková vynalézavost ho soustavně příjemně rozptyluje. Kratochvil, na jedné straně až kartograficky přesný v líčení brněnských reálií, soustředěně na stromek reality navěšuje fantastické ozdoby. Jeho svět je pak samozřejmě sugestivnější než pestrá skutečnost počátku devadesátých let.
Příkladem budiž figurka, jež se na začátku vyprávění mihne na scéně. Je to Zdeněček, "redakční holka pro všechno, hodnej kluk, kterému v pěti letech ukousl pes špičku nosu, a tak ten bezbranný boží tvor slouží v redakci i jako maskot. Olga věděla, jak ji Zdeněček zbožňuje, nechal by se pro ni rozčtvrtit a jistě doma promasturbuje celé večery v myšlenkách na ni."

Krůtí řízky pokračovaly na vlastní pěst

Po čase, kdy je Zdeněček spolehlivě zapomenut, vytahuje ho autor jako králíka z klobouku k údivu zaskočeného publika. Je nový, úspěšný Zdeněček obrazem proměněné společnosti? "Podstoupil jsem plastickou operaci a tu špičku nosu, kterou mi v dětství sežral zlý pes, mi nahradili docela vkusně, musíte uznat. (...) Pilně jsem si spořil na plastiku a přitom se ještě po večerech učil románské jazyky. No na ty jazyky mám talent, ale přesto udělat tři státnice, to chce všechen váš volný čas a ten bych nebýt outsiderem nikdy neměl, protože neoutsideři si užívají života. Ale jakmile mi přišili špičku nosu, užívám si už taky..."
Čtenář už je v pasti, zatím to však netuší: "Byl a nebyl to on. Ale možná že kdysi znala jen housenku a až teď uzřela motýla." Ovšemže to musí skončit něžnostmi v Olžině bytě, ve chvílích, s Kratochvilem řečeno, "dlouhého slastného zmítání, zatímco v kuchyni krůtí řízky pokračovaly na vlastní pěst ve své práci, až oddaně zčernaly a ponořily milostný akt do mračna z připáleného tuku." Teprve poté prozradí Zdeněček své pravé jméno ("Filip Bureš. To pro pořádek.") a Olgy se v ložnici zmocňuje "chlípná chamtivost vypovědět se zaráz ze všeho, pojmenovat to a vyslovit".
Jenže Filip Bureš, možná nejplastičtěji vykreslená postava románu, se náhle rozplyne. Zmizí ze světa. V parku pak Olga potká jakousi úklidovou četu, což je "sbírka bizarních lidiček, nejmizerněji placení zaměstnanci veřejných služeb". A náhle - "ho uviděla. Byl tam ve své špinavé zimní bundě, z níž se drala koudelová podšívka, a usmíval se na ni. ,Paní redaktorko, paní redaktorko...' volal tím svým nesmělým hláskem, podle kterého byl vždy bezpečně k poznání. A pak samozřejmě podle té ukousnuté špičky nosu."
Ano, Kratochvil si pohrává s dějem i se čtenářem, roubuje své vyprávění třeba i na archetyp pohádky o zlaté rybce, rybářovi a jeho ženě. Tato snová změna identity jedné z vedlejších figur jako by připravovala pointu. Také Olga, na konci osudového "zřetězení zlých náhod" (1997), kdy je "poprvé v životě opravdu šťastná", opouští svého dalšího manžela i syna Oldříška ("Slibuju, že udělám, co bude v mých silách, abych se zas mohla vrátit") - a snáší se do děje jako nemocniční uklízečka, "inteligentní, vzdělaná, prostě osobnost", s níž je "bohužel taky jedna zlá svízel. Ona totiž neví, kdo je. Nejenže nemá žádný doklad, naprosto nic, ale navíc trpí posttraumatickou nebo možná spíš psychogenní amnézií."
Je to Olga, jíž "něco sežralo minulost, něco jí sežralo její životní příběh"? A vůbec, kde se vzala? Kratochvil končí bizarní kličkou. Vede dialog s kýmsi, kdo mu o Olze vypravoval: "Smím konečně vědět, čím jste byl v životě lady Carneval?" "Tak dobře, chtěl jste to. (Zapálí si.) Byl jsem tím kocourem Porthosem."
Nemusíme Kratochvilovu příběhu plně rozumět, nemusíme všechna jeho tajemství rozluštit. Zato se k němu musíme vrátit. Ne jako k dějinám 90. let, spíše jako k jedinečnému vzorku moderní české prózy.

HODNOCENÍ LN: *****

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz