Přísudek je v této větě podmět /
Ukázka z knihy
Daniela Fischerová – Přísudek je v této větě podmět
…kdykoli píšu, cítím se jako v té ruské říkance: Jdi tam, nevím kam,
Přines to, nevím co…
Heslo japonských herců: Chceš co nejlépe vyjádřit svou pravdu? Ukaž z ní osm desetin!
Porážecí kleště na prasata. Mohutné chňapáky popadnou prase za krk a omráčí ho elektrickým šokem. Jazykový génius lidu: kleštím se říká Hajaja!
Veterina, starý nemocný pes, sotva chodí. Panička, tlusťokoška středního věku, se vesele chlubí jeho poslušností: pes na povel nastaví bříško jako štěně. Povel zní: „Lízinko, udělej kurvu!“
…srdce ťuká jako horník zavalený v dole…
Domov důchodců, hluboká noc. Stařenka na lůžku pořád volá do tmy: „Blážo! No tak Blážo! Pojď sem! Otoč mě!“ Bláža je její třicet let mrtvá sestra. S hekáním a sténáním se stařenka otočí sama. Vděčně vydechne: „Děkuju, Blážo!“
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, řekne lavina.
Leden 89, kolorit těchto dní. Noc, Václavák plný demonstrantů. Bodrý opilec zabouchá pěstí na střechu auta VB a zařve: „Obušku, z pytle ven!“ Policajt vyletí, mlátí ho, on křičí: „Obušku, dost!“
Havel zvolen presidentem! Jeho charisma je „Máme holé ruce!“ Jak dlouho mu může vydržet?
Povedlo se mi ten text proškrtat až k jakémusi protivně nepřirozenému tvaru: teď připomíná vytrhané obočí.
Už byl PhDr. A rychle po sobě získal doktorát práv a kandidaturu. Onemocněl střevní virózou. Nabrali mu výtěr z konečníku. Na leukoplasti na zkumavce s vlastním exkrementem poprvé vidí své jméno ve vší slávě: PhDr. JUDr. XY, CSc. Směje se celou cestu domů. Hned poděkuje Bohu za to upozornění.
…argumentoval tak nevhodně a ztěžka, jako by za sebou v létě táhl sáně…
Oddací formule: Snášejte spolu dobré i zlé i modré z nebe!
Česká kriminálka vyslýchá vietnamskou mafii. Vietnamci u výslechu rázem zapomenou česky. Přichází tlumočník z vyslanectví: vzdělaný, starší elegantní pán. Ihned se zeptá (vysokým vietnamským staccato): :A-mučili-jste-je?“ Češi se urazí: „No dovolte, samozřejmě že ne!“ Pán chápavě pokýve: „Ale-to-musíte. My-vždycky-mučíme. Když-nemučíme, oni-nic-neřeknou.“ Má naprostou pravdu. Češi nemučí a Vietnamci nic neřeknou.
Zdokonalení měřicích technik vždycky zabije spoustu skvělých idejí.
Slavný soude! Ten potrat nebyl vražda, ale zabití v sebeobraně!
Teprve vynález kamery nám ukázal nikdy nespatřené věci: odvrácenou tvář Měsíce a přivrácenou tvář dirigenta při práci –
Jaro 91, průřez těmito dny. L. a V., homosexuální pár, léta spolu. Teď V. v parlamentu, ze strachu z proláknutí couvá ze vztahu. Během tří dnů oba dostanou dopisy: V. pozitivně lustrován, L. pozitivní na HIV. Bouře obžaloby, sebeobhajoby, velký pláč a křik.
Spisovatelství: jako jít po náledí v moc křiklavých šatech –
