Královské léto /
Ukázka z knihy
I stojím, i čekám
I stojím, i čekám, strom vědoucí,
Co šumí tu, jak nešumíval dříve,
Má všechnu sílu koně v husté hřívě
I jeho pokojnost, když skorem nejsoucí
Byl celý v škubání té trávy, kterou zříme
A již tak chápe nejhlubší náš cit.
I stojím, i čekám, jak v nemoci.
Sám v širé krajině, jež nese sladké břímě
Stromu i ptáka a večer hvězdy zas,
Tou hvězdou raněný a ptákem zastavený,
Jak od všeho , co staví očím hráz,
Bych očekával spásu ve vteřině.
Jak nebyl bych. Jak skorem nejsoucí
Bych v básni své se teprv s hlasem třás.
Óda na radost
„Růže, ach, růže,
již pouhým jménem dost!“,
a ještě voní
chřípí pro radost.
Však na lukách
Proč zvonek nevyzvoní,
Že tvoje kůže
Zbláznila mé dlaně,
Proč kachny v řece
Káchají své kách,
Proč ptáček prostořece
Zpívá,
Že žije nadarmo a planě,
Kdo neví, že kočičky
Jsou jíva.
To všechno v jediném je stenu
Radostiplné lásky
I bloudivého žití.
Miluji navždycky krví zkropené kvítí,
Zpěv, který podemílá
Na hrdle pěvce
Naběhlá, modrá žíla,
Otázku bez odpovědi,i odpověď bez otázky,
Však nejvíc svobodu
Ve verši skryté hlásky
I její temnou zeď
A stěnu,
Jak zrcadlo, to cudné, obrácené
K stěně –
Už dávno,znovu a bože můj, i teď!
Ty moje, nikdy má,
Má bílá –
Kam chodíš na bělásky?
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz