O nakladatelství / Webové stránky – archiv rubrik / Autoři nakladatelství Petrov v zahraničí /
Recenze na antologii Lepě svihlí tlové v italském časopisu srovnávací poezie Semicerchio
Alessandro Catalano LEPĚ SVIHLÍ TLOVÉ, sestavil I. Wernisch, Brno, Petrov 2002
I. Wernisch, známý především jako originální, pozdně dadaistický a málo konvenční básník, v posledních letech již několikrát zaměřil svoji pozornost na literární jevy, které zůstávají na okraji zájmu literární kritiky. Kromě činnosti recenzenta „zbylých knih“ tedy knih, o které redakce většinou nejeví zájem, vzbudila zvláštní ohlas jeho nedávno sestavená (a velkolepá) antologie zapomenutých autorů, kteří tvořili v letech 1850 až 1940. Také jeho poslední projekt, antologie Lepě svihlí tlové (zvláštní a nepřeložitelný název vznikl z českého překladu jedné básně z knihy Alenka v říši divů), je věnovaná outsiderům: svazek představuje výběr veršů dvaceti devíti současných českých básníků, často málo známých nebo neznámých. Kritérium výběru není ani generační ani estetické, ale je založené na neobvyklém principu: všichni autoři jsou jistým způsobem spojeni s nakladatelstvím Petrov, jehož hybnou silou je všudypřítomný Martin Pluháček (v antologii vystupuje pod svým básnickým pseudonymem Martin Reiner). Velmi aktivní nakladatelství Petrov představuje jeden z nejdůležitějších nakladatelských fenoménů posledních let. Jistě stojí za to upozornit italského čtenáře alespoň na některé poznatky: nejedná se pouze o nakladatelství, které již prakticky ovládlo monopol mladé české literatury (někdy dobré, někdy spíše méně kvalitní), ale také o nakladatelství, snažící se radikálně prosazovat obnovení estetiky v literatuře (stačí vzpomenout na sice nezdařený projekt časopisu o literatuře „Neon“ a na diskutabilní kalendář nahých spisovatelů, vydaný před pár lety). Do této nakladatelské linie se řadí také zmíněná antologie, která měla bezpochyby jisté obchodní cíle, a přestože je zasvěcená periferní literatuře, a to hlavně moravské, která (bez humbuku) dobývá stále silnější pozice, nelze se zbavit pocitu, že se jedná o komerčně nepříliš vydařenou záležitost (i když je podle samotného nakladatele vydávání antologií na českém trhu v dnešní době dosti výnosné). Wernisch vybral známé i méně známé básně napsané v posledních desíti letech. Do své antologie začlenil i pár známých jmen (například pozdně surrealistické verše Pavla Řezníčka, autora dobře známého u italských nakladatelů), dále výstřední autory, o kterých se i z důvodů ne literárních v posledních deseti letech čas od času mluvilo (J. Pížl, V. Kremlička, Z. Kaprál, O. Stradický ze Strdic). Nejzajímavější verše zaznívají nakonec v hloubavé intonaci teoretického surrealisty P. Krále a pozoruhodných přeměnách pražské topografie M. Ajvaze. Nelze podcenit ani groteskní podtón lyriky M. Pally, zvláštní atmosféru básní mladého B. Trojaka a intelektuální verše jednoho z nejoriginálnějších režisérů současného českého divadla, J.A. Pitínského. Obecně ovšem nelze nepoznamenat, že antologie zobrazuje aktuální stav české poezie pouze z části (české básnířky jsou zastoupeny pouze jednou autorkou) a že větší část zajímavějších autorů nebyla do této iniciativy začleněna (pokud bychom zůstali pouze u mladé generace, stálo by jistě za to jmenovat alespoň dva nejvýznamnější básníky posledních let, P. Borkovce a K. Rudčenkovou). Ostatně jak už se stává u těchto typů antologií, nelze říci, že osobní vkus básníka musí nezbytně odrážet stav poesie v dané zemi.
Semicerchio, XXIX (2/2003), s.92
/z italštiny přeložila Eva Janošová/
Obálka časopisu Semicerchio
