Mé vášně / Recenze /

Lenka Sedláková, Denní telegraf, 7. 9 . 1994, s. 11

Spočítáme-li si, kdy vznikala kniha Mé vášně, dojdeme k závěru, že katalánskému surrealistovi Salvadoru Dalímu bylo šedesát dva let. Tajný život Salvadora Dalího a Deník génia tedy předcházely a mají také jinou formu. Mé vášně jsou záznamem magnetofonových rozhovorů z let 1966-1967 s Louisem Pauwelsem, kterého známe též jako spoluautora Jitra kouzelníků.
Pauwels přepsal dialog do monologů, knihu upravil a vedl, takže na rozdíl od klasických Dalího autobiografií mají „vášně“ ucelenou podobu a nepůsobí takové potíže při čtení. Nezapomeňme, že je psal umělec, jenž byl po svém bouřlivém životě již spíše zklidněnou osobností.
Příliv nových informací nepřinášejí, ale vyprávění má jistý řád. Vášeň k ruské milence Gale, původně manželce Paula Eduarda, vášeň ke smrti, zlatu, monarchii a zanícení pro Boha a erotismus jsou dobře známy jako Dalího neodmyslitelné atributy. Drobné náklonnosti či naopak antagonismy (např. malé děti či zvířata v něm vzbuzovaly úzkost) jsou zařazeny v kapitole Další vášně, chutě a nechutě. (…)
Stárnoucí muž se opět projevuje jako originální analytik a hypersenzitivní „absolutní tvůrce“, který měl odvahu překročit hranice běžného života. Spalován představami se přiznává, že je nejen katalánským mystikem, pro něhož emoce je zákonem, ale i realistou, voyeurem skutečnosti. (…) Dalí o sobě rád mluví ve třetí osobě odpovídá to jeho představě, že jeho tělo je příbytkem pro génia.

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage