Dopisy Alžbětě Falcké / Recenze /
Ladislav Nagy, Tvar, 19/1998, s. 23
Stejně jako je tomu u mnoha jiných novověkých myslitelů, i v Descartově případě zaujímá korespondence významné místo, na což ostatně upozorňuje i úvod ke knize. Francouzský filosof vedl po celý život korespondenci s mnoha významnými postavami své doby, předními vědci, ale stejně tak politickými činiteli jako byla právě Alžběta nebo francouzský velvyslanec ve Švédsku Pierre Chanut. Ve svých dopisech se Descartes velice často dotýká zásadních problémů své filosofie, některé dopisy (zejména ty adresované jeho příteli Mersennovi) lze číst jako doplněk k jednotlivým spisům. Dopisy Alžbětě zaujímají v tomto celku korespondence velice významné místo. Ne snad proto, že adresátem je tak významná osobnost jako svého času česká princezna, ani proto, že jejich tón ukazuje na něco více než pouze zdvořilostní vztah, nýbrž proto že tvoří svým způsobem ucelený soubor pojednávajících o tématech, která se objevují v Descartově díle s do češtiny jen obtížně přeložitelným názvem Passions de l´ame (Vášně duše), kde řeší zásadní téma vzájemného působení duše a těla.
