Pády / Recenze /
Mojmír Trávníček, Lidová demokracie, 24. 2. 1993, s. 5
Navzdory citátům z mluvnic a slovníků, kterými Kundera provází záhlaví jednotlivých oddílů sbírky, nejde mu jen o gramatické pády a slovní virtuozitu na této bázi. Nejde o vztahy ve větách, ale ve skutečnosti. Jde o realitu života a snu. O pády na křížové cestě člověka, o pády střemhlav a volné pády, pády na každý pád, i o halamovské pády do výšky. Především o pády, které – jak říká Kundera v jedné básni – „vychylují do jiné skutečnosti“.
Rozvrh sbírky podle gramatických pádů by mohl vyvoal podezření z pedanterie a samoúčelných prostocviků. Kunderova realizace pohotově vyvede z tohoto omylu, nuda, zívající z leckterého přičinlivého opusu adeptů básnictví, rozhodně nehrozí. Je fascinující, jak mikrokosmos jednotlivých básní, z nespoutané obraznosti marnotratně bohatých, je nenásilně včleněn do svrchovaně disciplinovaného řádu i pořádku makrokosmu sbírky. Fantazie bez odpočinku podněcovaná a zaněcovaná, a zároveň pořádající vůle a pevná ruka dramaturga pracují ve srozumění a rovnováze, imaginace není ve sporu s racionálním prvkem: to není malé mistrovství!
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz