Valse melancolique / Recenze /
Ladislav Soldán, Slovo, 11. 5. 1996, s. 7
"Ve sbírce Zbyňka Hejdy (1930) Valse mélancolique (Petrov, Brno 1996) najdeš Báseň, jejíž začátek se ztratil. Vůbec jsou v té knížce mnohé básně jakoby buď se ztraceným začátkem, ale ještě spíše se ztraceným koncem. Ale nepřipomíná to nějakou tříšť slov a obrazů, „lyrické smetí“ pěstované v dobách poetismu.Naopak básně bez názvu, často jen čtyřverší, jichž je ve sbírce většina, mají v Hejdově poetice svoje oprávnění. Rovněž jejich prostřednictvím dosahuje básník zvláštní nálady. Jako by zazníval melancholický valčík hraný sice na rozloučenou, jenž však v nových poryvech stále přibližuje něco neznámého. (…)
Nemyslím si, že je Zbyněk Hejda jenom básníkem těžkomyslných smutků bez konce a bezvýchodnosti, jak byl už někde ocejchován. A že ryje pouze „obrazy černé pod obraz“, jak to říká v úvodní básni sbírky. Od Milana Kundery je ve své poetice vzdálen ne na hony, ale na světelná léta. Ale i Zbyněk Hejda ví něco o „nesnesitelné lehkosti bytí“.
