Ukázka z knihy
O proklatém lháři z Irské zeměŽIL NA VÝCHODĚ JEDEN KRÁL A MĚL jedinou dceru. Když dcera dorostla a byla na vdávání, vyhlásil vladař, že ji dá za ženu tomu, kdo ho přiměje, aby třikrát řekl: "Ty lžeš!"
Rozšířila se zvěst o tom po celém světě a donesla se i do Irské země, kde žila jedna chudá vdova se svým synkem. Jednoho večera přišel chlapec domů a povídá:
"To bych se podíval, maminko, abych tu královskou dceru nedostal. Požehnej mi, zítra vyrazím na cesty."
A druhého dne se vydal lhář z Irské země na cestu. Šel, šel, dlouho putoval, až došel před palác Východního krále. U brány ho zastavila stráž:
"Hej hola, kampak jdeš, chlapče z Irské země?"
"K vašemu králi, vzít si jeho dceru," řekl lhář z Irské země a stráž ho hned pustila ke králi.
I poklonil se lhář z Irské země králi z Východní země a pověděl mu, proč přišel. Král ho zavedl na velikánskou louku, kde se pásla jeho stáda, a povídá:
"Tak co říkáš mým stádům?"
"Co říkám, králi? Že to nejsou stáda, ale stádečka. To bys měl vidět stáda mé maminky!" řekl lhář z Irské země.
"A co bych na nich viděl?" ptal se král Východní země.
"Co bys viděl, králi? Tolik krav, že podmáslí z jejich mléka pohání sedm set sedmdesát sedm mlýnů."
"Hm, hm," zahučel král Východní země a zavedl lháře na velikánské pole, kde měl kapustu:
"Tak co říkáš mé kapustě?" "Co říkám, králi? Že to není kapusta, ale kapustička. To bys měl vidět kapustu mé maminky!" řekl lhář z Irské země.
"A co bych na ní viděl?" ptal se král Východní země.
"Co bys viděl, králi? Takové hlávky, že se pod jediným lístkem z ní schovala celá svatba, když ji překvapil v polích déšť!"
"Hm, hm," zahučel král Východní země a zavedl lháře do velikánské zahrady, kde měl zasety fazole:
"Tak co říkáš mým fazolím?"
"Co říkám, králi? Ze to nejsou fazole, ale fazolky. To bys měl vidět fazole mé maminky!" řekl lhář z Irské země.
"A co bych na nich viděl?" ptal se král Východní země.
"Co bys viděl, králi? Takové sazenice, že vršek i té nejmenší se ztrácí v oblacích. Jednou, když dozrály lusky, jsem se vypravil s vakem, že jednu tu sazenici otrhám. Lezu, lezu od listu k listu, trhám lusky jeden za druhým a cpu je do vaku. Když byl vak plný, hodil jsem jej na zem, sám jsem se však šplhal pořád výš, až jsem došplhal k oblakům. Tam jsem uviděl dům a na jeho zdi blechu. Protože jsem potřeboval nový vak, chytil jsem ji a stáhl z ní kůži. Ale té kůže ti na ní bylo na celých devět vaků. Když jsem začal lézt dolů, byly listy už suché a lámaly se mi pod nohama. Netrvalo dlouho a stonek se přelomil celý. Já se zřítil na zem a dopadl na velkou skálu. Protože jsem uvízl mezi dvěma balvany a nemohl ven, vytáhl jsem z kapsy nůž, uřezal si hlavu a poslal jsem ji domů, aby tam řekla, co a jak je se mnou. Po cestě potkal mou hlavu lišák a popadl ji do zubů. To mě rozzlobilo. Vyskočil jsem, běžel jsem za ním, a když jsem ho dohonil, uřízl jsem mu nožem kus ocasu. A na tom kusu ocasu bylo napsáno, že tvůj otec byl pacholkem u mého tatíka!"
"Lžeš, ty proklatý lháři z Irské země!"
"To vím, že lžu, pane králi," řekl chlapec z Irské země, "ale tys mě sám k tomu ponoukal. Teď mi za trest dáš svoji dceru."
A tak dostal chlapec z Irské země za ženu dceru krále z Východu. Uspořádal krásnou svatbu, která trvala celý rok - a poslední její den byl zrovna tak hezký a veselý jako první.
