Reinerův výbor /
Ukázka z knihy
LÁOKOÓN
v ten letní čas kdy bouřky dozrávají
na sklonku večera světlušky démonů,
svět ochabne a vše co duši tají
zvoníci nehodní vyduní do zvonů.
Had horkých dnů se tyčí v ostré žluti,
má oči smaragdu a hledí upřeně.
Na tebe hledí, spáči ochrnutý;
dej pozor stíne snu, chraň oči zelené.
Skloň hlavu radš ó věci k nedívání,
gonádo slepá, můro jako žal.
Zakryj si, pro bůh, prázdné důlky dlaní
po tom, kdo drahokamy vyloupal.
Přestaň se třásti!, v jizbě piští myši,
samota žen a my jí nedbali.
Krystaly čiré smrt lkát neuslyší.
Do sukní poběhlic tvář průvan zahalí.
Přestaň už, ustaň, do prachu se proměň!
Nebesa pláčou pro své hrdiny.
Nám trhat závěsy než v potemnělém domě
zas v koutě stojatém jít začnou hodiny.
SALOME
Až budu zase hololebý
věz, zdětinštím. ti docela.
A skákat budu v sedmém nebi
spasen na stará kolena.
Popadni, touho, ostré břity
svých skalpelů a trokarů
a sedři ze mě hříšnou kštici
jako když krouhá bramboru.
Na zlatou mísu Honza Křtící
chce složit hlavu, balanc vzít,
okolo stolu kance spící
etickým šokem probudit.
Či aspoň těžkou můrou býti
jim na rujných snech o tanci
po ňadrech odkud oheň svítí
než pukne jantar v peklo tmy.
Ať vítr prázdnou židli sklátí,
ať u Foxů se pohne stůl.
Do astrálu se kvapně vrátí
demaskovaný demiurg.
ČTENÁŘCE
Ty, která nevolky mě znáš
a po večerech plakáváš.
K. M. B. své iniciály
na futro ti králi psali.
O mně ani malou zmínku.
Když tu trčím na stupínku
buše do domovních mříží,
hafan z okna na mne shlíží.
Přec blažívá tě vědomí,
že pouze dva jsme čtenáři.
Třetí, vzdělán z vinic Páně
čte jen tak, spíš odevzdaně.
To před ním stud nám brání jít v
do ulic, kde se chudák lid
baví jako na trápení;
koheletům konce není.
Zas jsem s tebou. Kdo tě míjí
je Satan. Leze po zemi.
Mnozí strůjci z tebe živi
zaživa budou pohřbeni.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz