Růžová cesta / Recenze /
Pavel Řezníček, Denní telegraf, 12. 7. 1995
Kaprálova básnická sbírka Růžová cesta (Petrov) nevykládá a nepopisuje. Sugeruje. Podobně jako Mallarmé je i Kaprál zaujat krásou. Jasnost považuje za nepodstatný půvab.Zeno Kaprál by klidně mohl každé úterý večer navštěvovat v Paříži v rue de Rome domácnost básníka Mallarmého a jeho literární salon. Nechci tvrdit, že Kaprál je mallarméovec. Kaprál je básník, který je důstojným partnerem Baudelaira, Corbiéra, Huysmanse, Mallarmého. Kaprál prohlašuje, že čas pro něho stojí. Nikdy mu nevadil žádný vývoj a necítil se být příslušníkem nějakého směru. (…) Vykladačům svých textů vzkazuje, že „netuší nikdo, jen uhadovat můžem za krásou mámení skutečnost nuzou“. Povzdechne si: „Zády se obracet je světské básně psát. Přát si být jinde, nesmět odejít.“
Imaginární svět Zeno Kaprála, jednoho za nejpozoruhodnějších básníků posledních let, se rozvíjí nadoraz přímo ve vnitřním ústrojenství své poezie.
