Duše Ruska / Recenze /
Mojmír Trávníček, Lidová demokracie, 22. 2. 1993, s. 5
"Je to jedno z řady příležitostných zamyšlení, která vyvolala první světová válka u evropských intelektuálů. Jeho dnešní význam asi nebudeme hledat v tom, nakolik se splnilo nebo nesplnilo Berďajevovo očekávání válečných důsledků na novou situaci v Evropě a další vývoj obrody Ruska. Zajímá nás spíš pronikavá charakteristika nespočetných ruských protikladů, ruské mentality, vztahu Rusů ke státní moci atd. Berďajev se zamýšlí nad všemi možnými antinomiemi ruského ducha – ve vztahu k státu, k národnosti, k životu. Vidí neslýchané extrémy ruského nacionalismu – až po nacionalizaci Kristovy obecné církve – a zároveň stejné bezmezné tíhnutí k univerzalismu a nadnárodnosti. Vidí v Rusku fantastickou zemi hledačů pravdy a Boha, kde i ateismus je náboženský a fanatičtí vyznavači hmoty jdou heroicky na smrt za ideály materialismu. (…)
Pro vypořádání s minulostí a pro odvahu k zítřku je to důležité, nepřehlédnutelné připomenutí: „Morálně je nesprávné myslet, že pramen zla je mimo nás, že jsme nádoby svatosti, uzavírající v sobě dobro. Pramen zla je i ve mně,musím převzíti svůj díl viny a odpovědnosti.“
