Suché sochy stínů /

Ukázka z knihy

***

Celý svět je omyl,
příliš krásná chyba
toho, kdo tě omyl,

i té, kterous líbal
na nahé svědomí.
Bůh je… mlčenlivá ryba.

Mraky — ty jsou průsvitné,
ale ty už víš,
že je nikdy nechytneš,
i když budeš výš.

I kdybys měl zdolat věž,
víc z ní neuvidíš,
a tak si dál dole lež
a všímej si lidí.



Fire In

Vzkříšení ohněm v Okříškách
sponzorovala zdálky firma Slovnaft
zlevněným kanystrem Palachova benzinu.

Bude se nám zdát potmě o myškách,
ale s čím se dá záře jejich hovna srovnat
a kam zahrabat tu krutě levnou nevinu?

A co si počít s jejich dušemi,
navíc mírně ožehlými,
poté co plápolavě oněmí?
Ve svých děrách taktéž jsi myš,

jen nekoušeš, sám jsi hryzán
pod krkem a vzadu do vazu.
Ach, jak rádi vydají ti víza
do země. S hranicí z provazů.



Iglau

Evžen Plocek ukazuje: duše hoří!
a dělá oblouk kolem morového sloupu.
Jeho tělo již očichává svoji stoupu,
voda z něho teče do všech moří.

Mraky tu jsou jako doma,
jako my.
Nebe — rozečtený román
nad domy.


Ještě neví, že Bůh
nevnímá výšku věží,
ale skrytou krutost krypt.

Zní to hůř než vtip:
— Miloval jsem lesbu.
Ale dnes už na tom nezáleží.



Agora

                    Aleně

Se zmrzlou, uhořelou pochodní
běžíš pomalu po náměstí
a sníš led i o dni,
kdy tvé půlnoční, temné štěstí

na slunci neroztaje.
Po dešti nenávidíš pivo.
To nejsou havlíčkovské báje
ani Ginsbergem přibarvený život.

Embryo plove v těsném krýglu
pod studenou
bílou pěnou.

Jak horko je v tom iglú!
— Proč si lidi pořizují lidi?
I slepý svou průrvou oko vidí.



Hotel

Ocitl jsem se na pokoji
mezi pěti stěnami.
Televizní bůh podobojí
mi před reklamou oznámil,

že ty slečny na recepci
byly z nás dosti znuděné.
Nejsme zřejmě hebcí hřebci,
no a tak proto: prostě… ne.

V suterénu mají restauraci,
ve které je místa dost.
Někdo hýří, jiný neutrácí
a já piju pro radost.

Najdou se však také tací,
pro něž ďábel je jen host.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz