Medvídek / Recenze /
Josef Chuchma, MF Dnes, 12. 3. 2003
„Inovovaná grafická úprava edice New line, v níž brněnský Petrov povětšinou přináší debuty či druhé knihy tuzemských autorů, se kromě jiného vyznačuje tím, že v horní části přední i zadní stránky paperbackové obálky jsou dotazníkové kolonky pro základní údaje; zbytek prostoru zabírají fotografie autora. Naďa Bilincová proškrtla kolonku s datem narození. Fotografie ukazují ženu asi čtyřicetiletou. Už má nejspíš leccos za sebou; zpívala s ženskou kapelou Zuby nehty, psala nejen pro ni písňové texty, působila i v dalších hudebních uskupeních, v rukopise má čtyři básnické sbírky, překládá. Pro Bilincovou věk a čas pravděpodobně budou bolavými tématy. Jeví se to tak především z vlastního obsahu její knižní prvotiny Medvídek. Běží o soubor krátkých textů, téměř básní v próze, nebo prozaických momentek, v nichž se bezejmenní lidé, především muži a ženy mladšího a středního věku, náhodně potkávají, dočasně sbližují, letmo poznávají, v cosi doufají i rychle rezignují. Každý je tu hlavně sám se sebou, se svými úzkostmi, neschopnostmi, obavami, se svými záchvěvy životní intenzity, se záblesky štěstí. Postavy jsou většinou v pohybu, někam kráčejí nebo jedou, k někomu přicházejí; rády by podržely čas a vztah, ale jako by neměly kdy. Naďa Bilincová má cit pro atmosféru ulice a městských scenerií. Autorčina senzibilita je vůbec vysloveně a zásadně městská; provizornost kontaktů i prchavost těchto textů, jež působí jako mžikové vjemy, ukazují a odkazují na vratkost moderní městské existence, kdy člověk cítí největší spřízněnost s druhými lidmi tehdy, když je sám, a naopak těžké tísně a pocity samoty jej jímají tehdy, když je natěsno s druhými.“ (…)
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz