Psi v Davosu / Recenze /
Radim Kopáč, Psí víno 28/2004, s.40
„Ve stylizovaných životopisných řádcích, které nakladatelství Petrov otisklo na obálce básnické prvotiny Jana Machonina (1976) Psi v Davosu, uvádí její autor, že „první dva roky… chodil do venkovské školy, kde… se naučil“ mimo jiné „čurat do umyvadla… a kopat peklo“, ve čtrnácti letech „poprvé podnikl cestu po Sovětském svazu“ a „cestovatelská vášeň, naivně-romantický vztah k zemi předků a zájem o ruskou literaturu“ básníka „nakonec přivedly na katedru rusistiky, kterou se mu dodnes nepodařilo opustit.“ Podobný důraz na komiku, především na komiku jazykovou, vycházející z tradice intelektuálních morgensternovských her a hříček, které v současné české poezii rozvíjí mimo jiné Milan Ohnisko, redaktor Petrova, je doménou i Machoninova psaní: lexikálně bohaté a jazykově vrstevnaté verše jsou nejsilnější tam, kde jejich autor v tematické rovině „zůstává uboze / na zemi přišpendlen“ a soustředí se na skutečnost, že „majolika lysergová / leptá nám hlavě nová slova“.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz