Stahy / Recenze /

Petr Čermáček, Host 8/2003, rec. příl. s.IX-X

"Zdeněk Volf je básník na slovo vzatý. Potvrzuje to i tak, že je na slovo skoupý. Jeho poetika je přísná. Umí „mlčet kvůli vyslyšení“. První básnickou sbírku vydal ve zralém věku 42 let roku 1999 jako zralý básník, měla v názvu „řetězy“, jako by omezování bylo působeno zvenčí a bylo poutem. Dnešní sbírku, třetí v pořadí, nazval Stahy. Jde tedy už o akt zcela spontánní, niterný, jakým jsou například srdeční stahy nebo stahy porodní. Ten příměr volím záměrně. Ve Volfově poezii jde o činnost srdce a jde i o rození. Jeho strohé verše uvážlivě čerpají z fyziologických procesů – stejně jako z křesťanské spirituality. (…)
Volfovy básně jsou pevně ukotveny v krajině, v místě básníkova působiště v okolí Mohyly míru, v krajině, kde je ještě teď cítit slávu i bídu staré bitvy, v krajině mírných kopců s velkými lány polí. I tím navazuje Volf na předchozí sbírky. Krajina není jen dějištěm obrazů, je nositelem podobenství, je svědkem, ke kterému se lze odvolat. (…)
Napsat o poezii Zdeňka Volfa, že je poezií, která má planoucí srdce, bude znít jako otřepaná fráze, a přesto je to výstižné. Volf přemýšlí básní, ale zároveň se jejím prostřednictvím vciťuje, poznává mimorozumově, skrze báseň miluje nejen svou myslí, ale především svým srdcem, byť leckdy bolavým a zraněným. Věří, že „březost srdce svěrače smrti otevře“, a dokáže o tom psát bez falše či sladkobolnosti."

Formátuj pro tisk
Návrat na homepage