Mlžné galaxie / Recenze /
Pavel Řezníček, Denní telegraf, 13. 4. 1996, s. 11
„V českých a moravských zemích Adolf Kroupa (1910) znal snad každého, ve Francii možná dvě třetiny velkých básníků. Byl to on, kdo k nám soustavě uváděl Jacquese Préverta (kniha šla po )noru 1948 do stoupy), Roberta Desnose, Tristana Tzaru a Paula Éluarda. Škoda, že erudovaný a chytrý Adolf Kroupa nenapřel všechny své síly k překladům Gergese Bataille, markýze de Sada, René Crevela, Vincenta Bounoura, Edouarda Jaguera a třeba Guy Cabanela. To ovšem neubírá jeho zásluhám, že inicioval vydání knihy Paula Verlaina Prokletí básníci, kterou přeložil, že vydal antologii Sto moderních básníků (Čs. spisovatel, 1967), že s manželkou Helenou přeložil Můj života Marca Chagalla. O Chagallovi v Mlžných galaxiích vypráví, že neměl rád Picassa a Apollinaira, protože to prý byli šťastní lidé. Dával přednost lidem nešťastným. I sám k sobě je Adolf Kroupa ironický. Vypráví historku, jak kdysi s Františkem Hrubínem telefonovali jistému básníkovi, jenž si potrpěl na klepy. A tak se tento básník dozvěděl, že A. K. je v policejní vazbě, protože rozdával bonbony nezletilým děvčatům před školou a činil jim nabídky. Samozřejmě, že to nebyla pravda, ale z této mystifikace žil básník dlouho.“
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz