Stříbrný pták ve žluté skříni / Recenze /
Hana Berková, Literatura, s. 12
„Básník Mikeš má sice v pomyslné komoře zavařovačky plné básniček a popsané letopočty sklizně. Jenomže - stačí to? Obávám se, že ne. Čas je poctivý. V té větě je útěcha i hrozba. Ale odpověď na otázku, proč básně do Mikešova redaktorského a zejména překladatelského života v poslední době nějak nejdou, je možná právě v paradoxním srovnání: halasná doba –tiché básně. Veřejné nestoudnosti – privátní básnická cudnost. Zkrátka a dobře, v Mikešově případě zřetelně platí, že básně si hledají a hlídají a určují svůj vlastní čas samy. Však ony si jednou řeknou. Zatím tu máme skvěle vypravenou knížku z brněnského nakladatelství Petrov. Díky za ni.“
