Strach z lidí / Recenze /
Vladimír Novotný, Týdeník Rozhlas, 3/2002, s. 4
(…) „Leč prozaik není žádným naturalistou nebo neonaturalistou, který by si liboval v podobných výjevech a popisech: jeho svět je blízký surrealistickým fantasmagoriím a mohli bychom o něm jedním dechem říci, že je kafkovský, borgesovský, orwellovský… Hrdinou příběhů Daniela Micky se stává jeho bludná duše, vtělená do dalších bludných duší, hledajících příhodné tělo (v němž nelze žít), vhodného partnera (s nímž nelze žít) či snesitelný svět (který není k žití). Život před smrtí je u Micky totožný se životem po smrti a jeho texty nejsou lékem proti tomuto poznání. Polapí nás jako noční můra a mají nás v moci.“
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz