Hospodská romantika / Recenze /

Ondřej Macura, Tvar, 27. 5. 1999, s. 22

Poezie jedné pani

Básnickou knihu Naděždy Plíškové (1934) Hospodská romantika, kterou vydalo nakladatelství Petrov ve své edici New Line, je asi radno nazvat spíše poemou než sbírkou. Jednotlivé „básně“ v ní nejsou totiž samostatným hledáním jako spíše součástmi celku: jednoho určitého pokusu, jednoho tvůrčího gesta. Chápat celou knihu jako poemu, jako mozaiku, koláž (neboť Plíšková je výtvarnice) je tedy asi šťastnější a přesnější. Zároveň by tak bylo možné alespoň zčásti obhájit i onu jednotvárnost a monotónnost celé „sbírky“. Vždyť i „báseň“ Nula od nuly pojde znící pouze: „Páni,/ život s nim byl hroznej,/ ale/ bez něho taky.“, by sama o sobě vytržená z kontextu „poemy“ vyzněla snad až příliš jednoduše. Jak už název sbírky-poemy napovídá, drtivá většina promluv se odehrává na místě tolik plodném pro českou kulturu: v hospodě. Básnířka v nich nefiguruje jako mluvčí, ale spíše jako účastník hospodského dialogu, ba dokonce jako jeho posluchač a pasivní zaznamenavač: „Už si zase píše./ A tu si taky napiš…“ Z jakýchsi fiktivních hospodských hovorů je sešita takřka celá kniha: „Pane, tady je záchod podvobojí, já za to nemůžu./ Pani, já vám řeknu, mejt to po chlapovi, to je úplně jiný/ než po ženský./ Snad že to nesplachujou, ne?/ Ale prosím vás, to je z toho jejich pivochlastání.“ Kontakt mužského a ženského světa v hospodě je samozřejmě prost tradičního básnického napětí mezi mužem a ženou.
(…) Svět intelektuální však do básní také proniká. Nadpisy jednotlivých „básní“ jsou někdy mota – od Ch. Bukowského přes Pasternaka a J. Hanče po Goethovo „Zastav se okamžiku, jsi tak krásný“. Z hlediska intertextuálního báseň mající ve svém názvu citát třeba zrovna z Goethova díla je alespoň do jisté míry variací, proměnou tohoto citátu, respektive jeho rozvedením, odkazem k autorovi již uvedením jeho jména. I to charakterizuje postmoderní tendence vracet se k minulosti, odkazovat k ní s určitou ironií.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz