Konzul v afrikánech / Recenze /
Aleš Haman, Nové knihy 11/1998, s. 4
(…) „Čtenář je lapen lehce ležérním stylem podání i úsměvnou podobou vyprávění, takže obrací stránky, nemoha se nasytit proudné tvárnosti řečí, jíž k němu autor promlouvá. Šrut ani ve fejetonech psaných pro noviny a časopisy různého zaměření v sobě nezapře básníka, jemuž působí rozkoš pohrávat si se slovy, objevovat nečekané možnosti výrazu i odstíny významu, aniž překračuje meze sdělnosti. Jeho mysl zachází s češtinou jemně a obratně, umocňuje její schopnost vyjadřovat se vtipně a lehce, bez frivolního flirtu. Řeč tu působí mnohotvárně, nikoli však mnohomluvně. Avšak čtenářská lahodnost Šrutových fejetonů spočívá v něčem dalším: v životním názoru, který je touto pěknou mluvou vyjadřován.
(…) Kouzlo těchto fejetonů spočívá v tom, že čtenáři otevírají mozaiku života. Ve vzpomínkách a historkách z domova i ciziny se odvíjí kaleidoskopické pásmo lidských osudů a povah, pod nímž prosvítá chvála života v bohatství drobných radostí a zážitků. Šrut tak navazuje na nejlepší české tradice tohoto žánru od Nerudy přes Čapka až třeba k Vaculíkovi.“
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz