Prozatím / Recenze /
Oskar Mainx, Host 3/2002, s. 15-17
(…) „Při nedávném znovuotevření souboru jsem si namátkou přečetl pár veršů a uvědomil si, že Kremličkova sbírka může fungovat jako encyklopedie, lexikon či slovníková příručka sui generis. Zdá se mi totiž, že i takovéto publikace svou spletitou strukturou a výstavbou dovedou pobavit. Alespoň já se u četby takovýchto publikací příjemně bavím. Vnikněme tedy do kolekce poezie z libovolné strany, nakoukněme doprostřed dění a vření veršů. Čtení od začátku do konce, shora dolů mi připadá nejen zbytečné, ba přímo proti smyslu Kremličkovy hravé poezie. Pakliže čtenář praktikuje takovéto (obvyklé?) čtení, je zahlcen, schramstnut autorskou slovní šalbou, jeho vychutnáváním slov, rytmiky a zvučností rýmů. Jeho anaforicko-epiforickým roztloukáním obrazu obrazem, nekonečným ulpíváním verše i magickou (skutečně obdivuhodnou) obrazností, jeho bavením se s verši i silnou motivací bavit. Užije-li si čtenář při čtení alternativnější metodu a zkusmo nahlédne do veršů jaksi ze strany, otevře se mu celý poetický svět sbírky, který předtím byl schopen odkrývat jen s obtížemi.“
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz