Rozervárny a lihotvary / Recenze /
Radim Kopáč, Právo, 6.12.2002, s.14
„Čtvrtá sbírka Miroslava Salavy (1960) Rozervárny a lihotvary je výborem z autorových ´nepřetržitých a zatím nepřetržených denních záznamů´, které si vede od roku 1992. Salava se ve svém básnění nechává inspirovat především hospodsky dekadentní polohou Františka Gellnera a trapnou poezií Ivo Vodseďálka.Čtenáři předkládá naivisticky kostrbatá čtyřverší, v nichž vrství pocity bolesti, skepse, zmaru. Jsou to verše sžíravé a sebeironické, sebetrýznivé i nihilistické, ale – jak píše v doslovu Ivan Wernisch, který Salavův svazek připravil k vydání – ´jsou až sebevražedně opravdové, upřímné, že z nich běhá mráz po zádech´.“
