Ukázka z knihy
POZTRÁCENÝduše je cosi, co existuje
poztrácený život
a vítr duje…
nadouvá mi kabát
a v plechové lahvi
zbytek vína, dukát
duše je cosi, co existuje
někdo tu mou proklel
ten někdo už zemřel,
už se nesmiluje.
KOUŘENÍ
Na toaletách jsem viděl satana. On mi náznakem při kouření říkal, že mi vezme duši. Ta duše je ve mně jako starý dřevař. Jestli jsem průměrný člověk, půjdu brzo spát. Ještě: O tom satanu. On je bílý, vlasy má rozbité střepy a něco ho zachraňuje. Jeho nenávist je strašná.
Navečer
Tráva má odzvoněno
keře jsou plné tmy
a černé pivo s pěnou
je jak květina
milostného tance.
Muži chodí vlečeni za ruce
do koutů světnic
svlékají se o samotě
a zírají z oken.
Jsem mezi nimi,
hladový,
tichý jako mračno
a rozpuštěná svíce kreslí do tmy
plamen
nikdy neutuchající touhy znovu vzniknout.
Jsem sám
a brány žen jsou uzamčeny.
Země
je vysoká tráva
maminka spí na zemi
jen vítr potichu…
jen šumění…
maminčina ruka
mě hladí
po zátylku od krve — — —
ZIMA
les je trochu zasněžený
Grund má zlou matku
která karmínem rozpukla okno
mého pokoje
včely rostou z úst
když nebe hřmí
obléknu si kabát po otci
a půjdu do lesa
ve velkém kostele vybírají vstupné
katolík: vstup zdarma
jsem sám
a včera jsem v pološeru viděl robustní
kurvu
její spodní prádlo bych mohl prostírat
místo ubrusu
kdyby mě navštívila perverze
les je trochu zasněžený
STAROBA
muž je starý
má šedé vlasy
na těžkém divanu spí
a zdá se mu sen
o bláznivé ženě
která ho o holi oholí
která mu steče moč do bažantů
která bude jeho sestra
a naučí ho znovu číst abecedu
pozpátku jen jak frigidní fenu
a poznat mladou smrt sebevraha
která patří k sentimentu
proč umírá takový mladý
proč není živý když jeho matka byla světice
proč se znovu prokvokočí
a znovu zakleje: staroba je průvan
když vám do huby sere pes
