Dokončený Vojtěch /
Ukázka z knihy
suchý a v gumových botách
suchý a v gumových botách
stojím před tebou
ó milosrdný
ó všemohoucí
ó pane s gazelíma nohama, kterým neuteče nic
ó pane, jenž jsi lvem, který se nebojí ničeho
ó pane, jenž jsi orlem, který vidí všechno
ó ty, který jsi krutou rybou
ó ty, který chčiješ na mé zatraceně
suché nohy v gumových botách
recept na akvárium
vystřihni z nálepek na konzervách obrázky ryb
šplouchavé
ano, jak jsou šplouchavé
do každého přidej po jednom karburátoru
budou se pohybovat jak ty chceš
a dej tam ještě do plechového písku plechové kamínky
plechové šneky
plechovou, plechovou vodu
a potom se na to všechno dívej
plechovýma očima
neznámý generál
kladu věnec k pomníku
člověka
který se
ve svých
šedesáti letech
odnaučil pískat
na lidi
píšťalkou
a naučil se vyrábět
špatné pampeliškové víno
když si hrál s pistolí
když si jednou hrál s pistolí
v manželský posteli
aby ukázal ženě
jak je velkej a důležitej
ustřelil si polovičku hlavy
krev zacákala i její noční košili
zavolala záchranku
a policajty
lehla si vedle něho a říkala si
s jakým cvokem to tady žiju
tři varianty průsvitna
takové normální, lidské průsvitno
jak ho ostatně všichni známe
takové průsvitňoučké
pozná ho i dítě
pak ale průsvitno o něco málo
míň průsvitné
téměř božské
průsvitno
norský vzor
severské svetry
jsou tak hrubě hřejivé
určitě proto
že norské ženy
je po milostné noci
pletou nohama
pravdivé haiku
bodnutý do zad
neuvěří, že pod ním
krvácí postel
2
na cestu
po které jsme šli
pršelo
podávala jsi mi
dešťové kapky
na lžíci
svých rtů
studící
déšť ti rozmazával šminky
potisící
bylo všechno poprvé
dýchali jsme silnici
bezprašnou a orosenou jak půllitr
nechtěli jsme si
uvědomit
cosi
příliš
brzy
protože pak bychom nemohli
na železniční stanici
v havlíčkově brodě
vytáhnout z bazénku, do kterého odhazují cestující
své štěstí
všechny mince
a bez těch měděnkou potažených mincí
by té noci
neležela tvá hlava na mém rameni v posledním vlaku domů
1
v parku
do kterého jsme se chodili líbat
bylo na lavičkách obsazeno
a náš známý exhibicionista na nás namířil svůj maličký smith and wesson
v jeho poklopci
vycházel
měsíc
zakousli jsme se do něj
mléčnými zuby své čerstvé moudrosti
voněl senem
voněl listím
o chvíli později se na ping-pongovém stole noční plovárny
zip tvé sukně roztáhl do nekonečnosti
byli jsme vážní
a k nepředstavení křehcí
pojídáním medvědího sádla hvězd
středověkou mapou tvého těla s krásně bílými místy
štětinatou blízkostí země
a chvílí tak dlouhou, že by se na ní dali pouštět papíroví draci
a tehdy nám za zády vyskočil
docela maličký zajíc
a právě doprostřed
práva první noci
na náš způsob
pípla jsi vyděšeně jako pípají ještě nelétaví ptáci
polekali jsme se oba
a nejmíň ty
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz