Pětadvacet (Rozhovory s českými muzikanty) / Přečtěte si: /

Předmluva Vojtěcha Lindaura

Když jsme zhruba před osmi lety zaváděli v Rock & Popu formát několikastránkových portrétních rozhovorů, nevynalezli jsme nic převratného. Měli jsme k ruce předlohy z amerických časopisů šedesátých let: Crawdaddy, dokonce Playboy a zejména Rolling Stone, jehož zakladatel Jann Wenner byl jakýmsi architektem těchto obšírných interview, v nichž řeč plyne jako voda a teprve z pozadí slov se vynořuje v přitažlivých konturách životní příběh zpovídaného. Pravda, novináři Rolling Stonu měli tehdy snazší pozici než dnes Ondřej. Dylan, Lennon, Jagger, Hendrix, Jim Morrison byli ikonami velmi nevšední doby, bleskového dějinného okamžiku, kdy takzvanou kontrakulturu milovaly davy, a přece nebyla podřízena masám. To už se pak nikdy neopakovalo.
Zhruba o čtyřicet let později začal Ondřej do své zpovědnice zvát umělce z rocku, jazzu či folku, tedy žánrů, jimž se kdysi docela potupně, myslil jsem si, říkalo menšinové, než mě dnešní časy ujistily, že tomu tak bylo. A pořád je, teď víc než kdy předtím. Naštěstí snad paradoxně právě proto osobnosti typu Ivy Bittové, Ivana Hlase, Filipa Topola, Sahary či Oskara Petra zvládají znamenitě a vtipně artikulovat své názory a postoje, aniž by k tomu musely přihazovat dnes tolik běžné striptýzové pózy a trapná sebestředná gesta.
Spřízněni dobou, tvůrčí rozmanitostí i prostředím, v němž se pohybují, připomínají ústřední osobnosti knihy Pětadvacet dávnou kolekci rozhovorů z konce šedesátých let s názvem Generace, v níž byl tenkrát hlavním zpovědníkem českých intelektuálů novinář A. J. Liehm. Jádro téhle výjimečné knihy tehdy vzniklo jako z udělání ve stejném pražském činžáku, jen o patro níž než Bezrova kniha rozhovorů s českými muzikanty.
Navzdory dnešní klipové době jsou bytelnými stavebními kvádry většiny z pětadvaceti interview zasvěcená tázání, prostá prvoplánově nadužívané investigace, a promyšlený, trpělivý, přitom však důrazný tah k podstatě věci. Ondřej umí, co já ne. Ptát se a naslouchat.

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz