Další aktivity / Evropský fejeton / Evropský fejeton 2004 /
Hana Pachtová: Cirkus Humbert
Justice a spravedlnost. Kdysi se mě ptal jakýsi inteligenční test, zda lze mezi ta dvě slova vpravit rovnítko… Mimo jiné rozdíly: spravedlnost neexistuje, justice ano. Sochař Pavel Opočenský by mohl vyprávět. Spravedlnost neexistuje podobně jako spousta jiných věcí, které sídlí jen v lidských představách, zato justice je tu s námi. Podobně je to s láskou a sexem. Mohli bychom se zeptat Humberta z Nabokova románu Lolita: Existuje láska, Humbe? Neodpověděl by. Myslel by, že jsme nepochopili nic z toho, co se nám pokoušel na stránkách románu o lásce říct. Všechno kolem lásky se zdá zamlžené, ale zato sex je tu s námi. Všude. Muži mají radši blondýnky. A ještě radši mladičké blondýnky. A mladičké blondýnky obdivují mužné muže, nebo muže, o kterých se domnívají, že jsou mužní. To je bohužel objektivní pravda, kvůli které si ženy odbarvují vlasy a snaží se všemi možnými způsoby obelstít biologické hodiny. Chtějí vypadat na čtrnáct, ale mozek by si rády ponechaly svůj, tedy ten třiceti či čtyřicetiletý. Některým se daří blížit se trochu cíli, ale žádné se to zatím zaplať pánbůh nepodařilo uspokojivě. Vznikla by totiž nejúčinnější zbraň hromadného ničení mužské populace. Všichni ale víme, že existují líbezné děti s báječným předčasně ženským mozkem. Jakže, Dolores? Ptáš se, co muži? Muži se na oplátku snaží být opravdoví. Většina z nich se zaplať pánbůh jenom snaží. Všichni ale víme, že existují dospělí muži s neopakovatelně, pubertálně, či chlapecky, chcete-li, zastydlou částí mozku. Taky je nenávidím. Jsou lehkomyslní, narcistní, obvykle úspěšní v tom, co dělají, svobodní a válcují průměrné ženy. Nenávidím je. Když jsem to o sobě zjistila, vzala jsem si rychle Pepu. Ale jestli bych je zavřela do vězení, nevím.
Byli jsme s Pepou na jednom z našich prvních spořádaných lyžařských výletů. Byla tam. Vidím ji, jako by to bylo dneska, tu pubertální holku. Šoupe na místě přede mnou pomalu, bezmyšlenkovitě lyžemi. Je velice hezká. Přiznejme si, je krásná. Svěřuje se své kamarádce, s očima zasněně zapíchnutýma do sněhu: „Děsně se mi líbí.“ Potom ticho, žádné reakce, žár jejích očí zabodnutých do prostoru mezi mnou a ní rozpaluje sněhovou krustu. Za chvíli tudy poteče řeka. Jsem to já před dvaceti lety. Začínám poslouchat. Vím, že bude pokračovat. Nezvedá totiž oči k přítelkyni. Povídá naléhavě: „Jsou jiný, takoví jiný...“ Už vím, o kom mluví. Sleduje po očku dva dospělé chlapy na snowboardech. Ježíši, rozpomenu se znovu: Jednou si možná budeš, děvenko, přát, abys potkala taky někoho trochu obyčejnějšího. Ale to teď ještě nevíš. A je dobře, že to ještě nevíš. Jinak bys možná nebyla tak krásná.
Vzpomínám stařecky na mládí dvou pohledných čtyřicátníků se snowboardy, kteří zajímají stále tutéž věkovou skupinu dívek, od deseti do dvaceti let, navzdory času, navzdory tomu, že jim začínají šedivět vlasy. Před dvaceti lety je vlekaři nenáviděli se stejnou intenzitou, s jakou jsme je milovaly my holky. Rušili stopu dvou lyží a zaváděli novou, jedinou stopu, tu svoji. První závody ve snowboardu u nás. Oni měli po vysoké škole a my se právě dostaly na střední. Báječní hoši, ale dělali si, co chtěli. Jen jsme chtěly k někomu vzhlížet. Naši tátové k tomu jaksi nebyli vhodní. Lhali a podváděli naše matky. A muchlovali se s komunisty na partajních schůzích. Co v těch dvou chlapech asi hledá tahle krásná třináctka? S kým se asi muchluje její tatínek? S alkoholem? Přejme jí, ať hledá a hledá. Rozhodně to nebude hledání nepříjemné.
Já si ale vzala raději Pepu. Pepa by do bytu nikdy žádnou mladičkou holku nedostal. Neumí to, není k tomu uzpůsobený. Není zastydlý narcis, okouzlený vlastní inteligencí a hrdostí. Nebí bůh lásky. Škoda. Tedy! Co to povídám?! Vím, že by mu nikdy žádná -náctka neřekla Pájo, i kdyby se jmenoval Pavel desetkrát. Natož aby si s ním něco začala. Všechno je, jak má být. A tak mu předčítám článek v novinách. Causa Pája Opočenský. Pohoršuje mě, že ho zavřeli, a to je mi jasné, že spravedlnost neexistuje. Pohoršuje mě to tiše, aby to Pepa neslyšel. Jeho to ale štve taky, jakož i naše sousedy odzdola, jakož i naše sousedy odshora, jakož i ty odvedle. Čtu, že prý Páju natáčela policejní technika používaná pro odhalování terorismu celých několik týdnů. Tak snad kluci neměli špatný obraz… Spravedlnost neexistuje, láska neexistuje, sex je tu s námi všude, stejně jako justice. Sex v justici, justice v posteli. Taky v novinách stojí cosi o vedoucím modelářského kroužku, který to dělal s malou modelářkou v chatce na táboře před dalšími čtyřmi malými modeláři, hmm. A vloni se mu z toho podařilo vymodelovat jen roční podmínku. No Pája má sedm a půl roku natvrdo asi za hrdost a vzpurnost.
Nevzbuzujete ve mně lítost, chlape! Chlape, tak se trochu ponižujte! Tady jste u soudu! Já jsem soudkyně! Vy se nebojíte?
Tenhle se vám, paní soudkyně, za duševní nemoci schovávat nebude. Není na to uzpůsobený. Možná proto se těm lolitkám líbí, víte? Lolitu mimochodem Humbert znásilnil, což se Pájovi nejspíš povést nemohlo. Jak znásilnit někoho, kdo vás chce, že? Tak jaképak lolitky…
Taky tyhle typy mužů nenávidím, jako vy, paní soudkyně. Jsou lehkomyslní, narcistní a válcují nás ženy. Ale zavírat je za to? Snad nepůjdou za katr všichni, kdo jsou způsobilí přivést nás k orgasmu.
