Strýc Kaich se žení (Memorabilie a komorní horory) /
Ukázka z knihy
Nemoc
V žárovce mléko
u stropu se kazí.
Pod víčky výklenky,
vybílené niky.
Něco se hnulo:
v ústech bílý jazyk,
v pojízdných hračkách
setrvačníky.
Verše
V noci se nazdařbůh toulávám po úbočí.
Do větru šlehám proutkem z lísky.
Vždyť vím, že nevadí,
když nevím, co si počít.
Ve větru drnčí vlasce.
Let prádla.
Bílý. Nízký.
Sen
Úl v zrcadlovém likérníku.
V něm zmnožené včely
do vlastních odrazů narážely.
Něco
(parafráze na baladu Julia Słowackiho, 1832)
Noc. Dvě duše vystrašené.
Vtom se ze tmy psisko žene.
Je to pes,
nebo běs?
Na sebe se podívali:
Vidíš černé psisko v dáli?
Je to pes,
nebo běs?
Nehlesl však ani jeden.
Nikdo říci nedovede,
zda to pes,
nebo běs?
Plní strachu, temných obav
do příkopu skočí oba.
Je to pes,
nebo běs?
Už to dýše v jejich směru.
Má to chlupy? Má to peruť?
Jde sem pes,
nebo běs?
Teď je míjí se sípáním,
oni vskrytu hledí za ním.
Je to pes,
nebo běs?
Tu však, Bože, běže klusem
náhle v mlhu rozplynul se!
Je to pes,
nebo běs?
Dlouho potom v tichu stáli,
dodnes ale neví, zda-li
byl to pes,
nebo běs.
Za sousedem Zdeňkem Šatným
(una corda)
Klín stydkou kostí klinká,
když smrt konejší muže:
je na nit nyní zúžen,
ač třepil se už v plínkách.
Jsme živáčci, co zpychli!
Jsme úmrlci. A jací!
Náš rubáš děti spíchly
ze šňůr, na nichž se pouštívali draci!
Dávná soulož
Shazuji dětský astrachán.
Ty chloupky, co ježil sklepní vzduch.
Vzduch v ložnici je vydýchán.
Skrz prádlo chloupky jak nožky much.
V podpaždích pot. Čpí nepokoj,
jako když škvaří se pájený spoj.
Vytištěno z http://www.ipetrov.cz