Pošetilost doktora vinnetouologie / Recenze /

Ondřej Horák, Lidové noviny, 15.1.2005, s.16

Po úspěchu předchozí knihy Steiner aneb Co jsme dělali (Petrov 2001 a 2002) přichází Martin Fahrner s další prózou. Zatímco Steiner by se dal označit jako román o provázanosti dětství a dospělosti, tato novela má těžiště v době studií a následném (ne)uspívání ve světě.
Je to především příběh silného přátelství mezi vypravěčem, Dědkem a Bláhou, studenty pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, ovšem ještě za normalizace. Tedy jacísi Tři kamarádi v kulisách Milenců a vrahů. Martin Fahrner má nevšední schopnost být prostý, ale nikoliv povrchní, být silný, aniž by k tomu nutně potřeboval expresivní slovní zásobu, a mít optimistické výhledy, aniž by vyznívaly nedůvěryhodně. Troufá si říkat vážně věty, které jsme si předtím těžko dokázali představit jinde než v parodickém skeči. Celá novela např. začíná takto: Jednoho dne jsem se rozhodl, že je načase poznat svět. A na základě písniček z rádia jsem měl dojem, že bude nejlepší poznat ho jako tramp.
V podtextu Fahrnerových textů jako by hrála prim domněnka, že s každým se dá domluvit, že mírnost a klid lze po světě nenásilně a necíleně exportovat. Autor však v žádném případě neříká, že svět není zlý, nýbrž báječný: nehodnotí, nýbrž žije.
Fahrnerova síla je mimo jiné v takřka filmově vypointovaných scénách. Je autorem, co do knižních publikací i budování příběhu, maximálně úsporným, děj se posunuje v krátkých kapitolách. A co je nejcennější: při čtení jeho knih si uvědomíme, že může existovat ještě něco mezi maloměstskými idylami a současnými "divokými" prózami. Že i jakoby naivním a nadějeplným pohledem lze bez výrazného zkreslení zachytit "to nejdůležitější" ze života.

***

 

 


Vytištěno z http://www.ipetrov.cz